Když se mezi všemi co chtějí zhubnout snažíte přibrat

Už od mala jsem měla štěstí, že jsem byla hubená. A i teď ve svých 24 letech s tloušťkou problém nemám, spíše naopak. V tabulkách jsem byla vždy vedena jako podvyživená, ale nějak jsem nestrádala. Jen jsem prostě vždy jedla málo, stačila mi malá porce a byla jsem najedená. A taky jsem narozdíl od většiny dětí měla ráda zeleninu. Možná to bylo tím, že mi ji doma vždy nachystali pěkně na talířku nakrájenou a tak jsem častěji zobala mrkev než brambůrky. Nikdy jsem se necítila nějak moc hubená, ale občas si někdo na můj účet neodpustil poznámku, že mi snad doma nedávají najíst, že jsem anorektička a podobné. A to jsem nikdy nebyla nějak výrazně hubená, jen drobné štíhlé děvče. Postavu, kterou my kde která dívka závidí jsem zdědila po mamce, která ani po dvou porodech výrazně nepřibrala a stále vypadá skvěle. A to dokonce jsem velký anti-talent na sport a nijak necvičím, jen si občas zajdu zaplavat, abych zpevnila svaly.

Už několikrát jsem ze srandy zmínila, že narozdíl od ostatních dívek se nesnažím hubnout, ale spíše přibrat a občas jsem se setkala i s naštvanou reakcí. Ženy totiž nějak nerespektují ty, které mohou jíst co chtějí a nepřiberou. Neuvědomují si však, že to není zas tak skvělé, jak to vypadá. Já sama mám často problém, že nemám chuť k jídlu, a po pár dnech zhubnu i o několik kilo, což by mi leckterá z žen záviděla, ale tím že jsem hubená, tak mi to spíš přináší obtíže. Udržet se na mé ideální váze (která je tedy pořád pod váhou dle tabulek) pro mě není lehké a často mi pak bývá špatně, nebo mám nízký tlak. Zhubnout pár kilo pro mě není problém, ale nabrat je zpátky je pro mě skoro nadlidský úkol.

K jídlu jsem měla vždy trochu odtažitý přístup, jsou dny, kdy nesním skoro nic a ani nemám hlad. A to především když jsem ve stresu, nebo mám nějaké smutnější období a to mě ani jídlo neláká. Některé ženy se ve smutku přejídají, já nemůžu jídlo ani vidět. Někdy to dosáhne i tak daleko, že se mi z jídla dělá špatně, takže radši moc nejím. A někdy se k tomu přidá i lenost a vybíravost, kdy pokud doma nenajdu něco na co bych měla chuť, tak radši nejím :D. Není tedy moc čím se chlubit, ale uvědomuji si tak, že mívám opačný problém, než většina lidí. Zásadně se totiž nepřejídám, protože mi je pak těžko a jím hodně lehkou stravu. Nesnáším tučné a mastné, takže má strava je docela výživná a i možná proto si stále udržuji štíhlou postavu. A v rodině máme samé hubené ženy, takže nemám po kom přibrat.

Tímto si nechci stěžovat, nebo naštvat dívky co s váhou bojují opačně, ale chtěla jsem jen ukázat, že být hubený není vždy peříčko. Je ale vidět, že všechny ženy řeší pořád svou váhu a to buď že je moc velká, nebo moc malá. Budeme někdy spokojeny?

A co vy? Jak to máte s váhou?

Máte problém zhubnout nebo jako já spíše přibrat?