Co mi přijde divné na internetu

Narazila jsem na jeden určitý typ blogu, který mi vlastně vždycky přišel divnej a náhle mě napadlo, že by mě celkem zajímalo, zda jsem jediná, kdo to takhle vidí. Proto jsem se rozhodla napsat seznam věcí, co se objevujou na netu, a co mi přijdou prostě děsně divný a zajímal by mě na to váš názor... Pokud si článek čte, někdo kdo věci z toho dělá...tak to není nijak cíleno proti vám :D jen prostě dávám najevo svůj názor.

---

1. Starší ženy, který tráví volný čas tím, že šijí a pletou oblečení na barbie panenky a ještě se tím chlubí na netu :D (Babička, mi pletla oblečky na bárbinky, ale nikdy to nedělala pro své potěšení, ale aby mi udělal radost... jiný důvod je fakt pro mě divný)

2. Lidi co malují erotické obrázky s různými animovanými postavičkami z pohádek. Je tu snad někdo, komu to nepřijde divný? (maximálně těm co to dělaj :D) Vždy jsem přemýšlela proč to sakra ty lidi dělaj?

3. Fan-fikce. Za tohle se na mě asi svrhne vlna nevole, ale prostě mi to vždy přišlo trochu divný. Já taky ráda píšu, ale nikdy mě nenapadlo napsat vlastní příběh z prostředí, které už někdo vymyslel a sám v něm vyprávěl příběh. Přijde mi jako bych ho tím okrádala... Prostě když má člověk, co píše fanfikce, dost fantazie, aby vymyslel ten příběh... proč prostě nevymyslí vlastní, třeba jen na motivy toho příběhu, co se mu líbí? Já se třeba svými oblíbenými díly inspiruju a někdy jsem možná jako úkol ve škole či na tvůrčím psaní navázala na nějaký existující příběh... ale jen jako průpravu... nikdy bych nepsala za hrdinu, kterého vymyslel někdo jiný a pak se tím ještě chlubila. A nedejbože, třeba pokračování příběhů (co asi bylo potom)- na to má právo jen autor, či někdo komu to oficiálně dovolí. Radši si vymyslím něco zcela svého.

4- Děti co dávají svá videa na youtube. Ano, objevují se výjimky, kdy děti vymyslí něco fakt originálního a pak to dají na net a to má i smysl, ale to se stává málokdy. Většinou jsou dětská videa děsně trapná. Různé zpívání (když to dítě fakt neumí zpívat), rady na líčení (proč by se desetiletý špunt měl líčit a ještě o tom radit :D ), tancování apod. Vždy když narazím na takováhle videa, tak si říkám proč- vždyť ty děti přece musí vědět, že je to trapný. Smutné je, že to asi neví a ještě to myslí děsně vážně. Já jsem jako malá taky nahrávala různé blbosti- ale jen pro sebe a nikdy by mě nenapadlo to dát na net. Co to v těch dnešních dětech je, že to tam fakt daj a nestyděj se- přitom je to fakt hrozně trapný :D.

5- Holky co dávaj na net fotky ve spodním prádle (né-li nahé). Je pravda, že tam to těm slečnám sluší... ale co tím sledují? Stejnak na ně budou čumět uchyláci či nadržení známí. Nemyslím si ani, že na to chytnou nějakého fajn kluka- snad jen nějakou jednorázovku či osobu co mu jde o to jedno- proč by ho jinak zaujala holka podle fotky ve spodním prádle, než podle jejích běžných fotek? A celkově i nahé fotky co pošlou jen tak někomu, koho vlastně ani neznaj. To ty holky nemaj rozum? A nevážej si samy sebe? A ještě se pak divěj, když to někdo proti nim zneužije. Vyfotit se hezky ve spodním prádle či nahá, není špatné, pokud to člověk má pro vlastní účely, nebo pro své nejbližší osoby, ale šířit to na net a bojovat tím o co nejvíc lajků? Proč???

6- Na co se lidi ptají v googlu. Někdy je fakt zajímavé jen zadat pár slov do vyhledávače a pak sledovat co vám tam objeví jako nejhledanější. Nad tím se pak někdy fakt musím zarazit- to jsou ti lidi fakt tak blbí? :D Sama jsem si některé perly vyfotila, tu jsou:

7- Seznamky. Jo, to je asi pro mnohé silné kafe, ale mě tento způsob seznamování prostě přišel vždycky divnej. Vím, totiž, že když se člověk snaží a chodí mezi lidi (a třeba i mění místa kam) tak někoho nakonec potká. Možná ze mě mluví mládí... ale sama jsem měla problém se seznámit- do devatenácti jsem si nikoho nenašla- ale nikdy jsem nesklouzla k tomu, abych se seznamovala přes net. Přijde mi totiž takový neosobní. Na druhé straně může být kdokoliv a následné setkání s ním by mě dost děsilo. Stejně tak vlastně nepoznáme pořádně člověka jen přes psaní- lidi jsou ve skutečnosti často dost jiní. A ti co se seznamují takhle jsou taky výběr z hroznů- dost často zoufalci, kteří netuší jak se jinak seznámit a jsou mezi nimi fakt divná individua. Neznám nikoho, kdo by se takhle seznámil a našel životní lásku... proto to asi není. Nejspíš těm lidem taky asi ani o to tolik nejde- a to já nepochopím. Prostě mi to přijde divný a fakt bych to nikdy pro hledání vztahu nedělala. Protože jen osobně poznáme zda je ten člověk pro nás ten "pravý".

8- Internetové deníky. Vždy my přišly divné ty blogy, kde většinou holky, popisovaly dopodrobna svůj život. Já taky občas napíšu něco o sobě, ale že bych psala vše i s podrobnými detalily? I třeba svůj sexuální život? Jak se pak třeba musí cítit přítel té slečny, když zjistí, že o něm píše vše do detailů na netu? Ty články jsou zajímavé a je sranda to číst- ale musím se pak vždy zamyslet nad tím, co tím ta holka sleduje? Sama vím, když jsem jednou na střední psala na blog o tom, že jsme zamilovaná do spolužáka, tak si to našli mí spolužáci a pak za to ze mě měli srandu. Proto už toho sem tolik nepíšu. Jedině tak v náznaku. S takovými osobními věcmi se nesvěřuju často ani běžně lidem, jen těm nejbližším a něco neříkám ani kamarádkám. Fakt ty holky co si z netu udělaly svou nej kámošku nechápu (a pak i ty co to třeba dotáhnou tak daleko že to vydaj knižně, aby se jimi mohl bavit celý svět :D).

No a to je asi zatím vše. Mohla bych pokračovat do nekonečna, ale zatím se mi toho nějak víc nevybavuje. Ale net je plnej divností a často nad něčím, co najdu, musím jen kroutit hlavou. Možná tím někoho pohorším, ale je to jen můj názor a zajímá mě, co si o tom myslíte vy.

Mé "hluboké" úvahy- proč nás na střední tak strašili?

Na škole mám jakýsi prapodivný předmět s názvem Úvod do sociálního myšlení- jeho smysl jsem stále nepochopila, ale prý nás jaksi učí sociologicky myslet :D a užívá proto moderních vymožeností :D. Na každý týden také dostáváme za úkol napsat jakýsi deníkový záznam nějaké situace se sociologickým dosahem na určité téma. A můj zatím první záznam se zvrhl spíše k úvaze, která není tak marná, tak jsem si řekla, že ji sem přídám (stejně si furt říkám, že toho tu mám málo a přemýšlím, co napsat). Tak tedy tu je má úvaha na téma univerzita :). Přidejte i svůj názor, na toto téma- jak to vidíte vy, co vaše zkušenosti?

Sedím na přednášce z dějin sociologie a opisuji si pojmy z prezentace. U toho zároveň vnímám výklad vyučující. Náhle se mi vybaví vzpomínka na střední školu, kdy jsem zběsile opisovala prezentaci a v tom se změnil slaid a já přitom neměla vše opsáno. Na to se ve třídě ozývá nespokojené mručení a něčí prosba o vrácení slaidu. Načež profesor odvětí, "Zvykejte si. Na vysoké na vás nikdo čekat nebude, tam to bude ještě rychlejší."

Myšlenkami se vrátím zpět do posluchárny a hledím na svůj zcela opsaný text ze slaidu. Vše jsem stihla a ještě mi zbyl čas navíc na vnímání přednášky. S tím podobným jsem se setkala i u jiných předmětů. A tak si říkám, proč nás tak strašili na střední, když realita je úplně jiná a zápisy se dají stíhat a dokonce jsou smysluplné a přehledné, že k nim nemusím nic doplňovat.

Jeden z profesorů na střední nám dokonce ani nedával prezentace, ale jakýsi základ na papíře a zbytek jsme si v podstatě museli najít sami, s tím, že tak to bude určitě na vysoké. S něčím podobným jsem se setkala v "Úvodu do ekonomie", avšak jen v částečné míře, protože příslušené texty i tak obsahovaly nějaké definice, na rozdíl od těch středoškolských.

Nevím, zda je tomu jinak na jiných univerzitách, nebo se to změní v průběhu semestru, nebo v jiných předmětech, ale zatím mi přednášky na vysoké škole vyhovují více, než hodiny na střední škole a také vše stíhám lépe, než nás varovali. Proto už teď vidím, že strašáky ze střední školy nemusím brát tak vážně, protože realita je často zcela jiná.

Jak se mi žije na Karlově univerzitě

Tak už mi začal třetí týden prvního semestru na Karlově univerzitě (obor Sociologie a sociální antropologie) a už teď mi z toho jde hlava kolem. Ale postupem času si už více zvykám a tak nějak přicházím na to jak to vše stíhat a propojit. Ale to jsem ještě neměla zkouškové- toho se už teď celkem obávám :D.

První týden byl takový informativní. Zjišťovali jsme co a jak, seznamovali se s učiteli a celkově vlastně přicházeli na to, co nás vlastně čeká. Byla jsem ještě ze všeho vykulená, zvykala si na školu, na koleje i na cestování, ale postřehla jsem, že v průběhu týdne mi už to zalézá pod kůži a na vše jsem si poměrně rychle zvykla. V rámci možností.

Druhý týden už začal být náročnější- už se více vyučovali a začali jsme dostávat úkoly. No, na to že jsem si myslela, že vejška bude pohoda, jen chodit na přednášky a pak až zkouškové- tak jsem se docela spletla. Máme týden minimálně čtyři úkoly, což bylo na gymplu předtím dost vzácné. No, nešetřej nás. I když zas na druhou stranu musím uznat, že na vejšce nás učitelé berou spíše jako kolegy a nevidí nás jako největší blbečky a děcka, jako na střední. To je milá změna. Zároveň mi taky více vyhovují přednášky a způsob výuky (aspoň prozatím, nevím zda to pak bude stačit pro zkouškové) než na střední- a to čím nás tehdá strašili se vůbec nekoná. I tak to ale není žádná brnkačka a jsou dny, kdy mám pocit, že to vůbec nedám. Také jsem si naivně myslela, že mě vejška bude bavit... no, ty přednášky jsou zajímavé, ale vlastně mě to v zásadě nebaví... nic se mi nechce dělat, nikam chodit, nejradši bych ležela na kolejích a nic nedělala :D.

Jinak hrůza z kolejí už trochu opadla. Tak nějak jsme si zvykla a dá se tady být. Spolubydlící jsou fajn. Původně jsme si tedy myslela, že tu budem jen dvě a já nakonec sama, protože právě ta jedna spolubydlící odchází v listopadu na byt, ale v druhém týdnu dorazila i třetí spolubydlící, k mému mírnému zklamání( myslela jsem si že tu budu sama :D ) ale je milá. Jediné co mi stále nevyhovuje, je spaní. Spí se mi tu prostě blbě. Je tu furt nějaký hluk a večer nemůžu zabrat. Mývám problémy se spaním v novém prostředí, ale to vždy po pár dnech přejde- ale tady ne :/ snad se to zlepší.

A teď v třetím týdnu školy už to mám trochu zaběhlé. Úkoly zatím dělám včas- netuším zda správně :D a mám vlastně stále i dost volného času.

Zatím jezdím domů každý týden. Což mně mírně nevyhovuje. Ale s rodičema není moc řeč. Chtěla jsme totiž jeden týden jezdit za přítelem a ten další domů. Ale rodiče se šprajcli, a že prý musím jezdit domů, aby věděli že opravdu odjedu O_o. Nechápu to a furt jim to nedokážu vyvrátit, tak tomu asi musím nechat čas. S přítelem se tedy moc nevidím. Ale teď o víkendu jsem u něj na chvíli byla a bylo to skvělé, vůbec se mi pak nechtělo jet domů. Je to spíš opruz a zbytečná komplikace. Snad to rodiče přejde a dovolí mi to nakonec, protože opravdu nemám v plánu kašlat na školu, jen mi přítel moc chybí a chci s ním být aspoň jednou za čtrnáct dní. Ale prozatím jsme to docela vymysleli, takže jsme spolu, jak se to dá. Ale postřehla jsem, že mi rodiče třeba vůbec nechybí (stačí mi s mamkou si občas zavolat) ale přítel mi chybí neustále :D no snad to pak nějak propojíme.

Shrnu to tak, že vysoká je fuška a je to o dost jiné než jsem očekávala. Ale chci to dodělat a snad to i zvládnu. A je fajn být v Praze, i když z ní zatím mnoho nevidím :D. Ale sejdu se tenhle týden s dvěma lidmi, tak to tu snad už konečně trochu prolezu :).

Zatím se s vámi loučím, milí čtenáři a zase se ozvu s mými dojmy ze školy či nějakými zajímavými historkami :).

-zachyceno při cestě autobusem z Prahy :D není nad originalitu XD