Mé "hluboké" úvahy- proč nás na střední tak strašili?

Na škole mám jakýsi prapodivný předmět s názvem Úvod do sociálního myšlení- jeho smysl jsem stále nepochopila, ale prý nás jaksi učí sociologicky myslet :D a užívá proto moderních vymožeností :D. Na každý týden také dostáváme za úkol napsat jakýsi deníkový záznam nějaké situace se sociologickým dosahem na určité téma. A můj zatím první záznam se zvrhl spíše k úvaze, která není tak marná, tak jsem si řekla, že ji sem přídám (stejně si furt říkám, že toho tu mám málo a přemýšlím, co napsat). Tak tedy tu je má úvaha na téma univerzita :). Přidejte i svůj názor, na toto téma- jak to vidíte vy, co vaše zkušenosti?

Sedím na přednášce z dějin sociologie a opisuji si pojmy z prezentace. U toho zároveň vnímám výklad vyučující. Náhle se mi vybaví vzpomínka na střední školu, kdy jsem zběsile opisovala prezentaci a v tom se změnil slaid a já přitom neměla vše opsáno. Na to se ve třídě ozývá nespokojené mručení a něčí prosba o vrácení slaidu. Načež profesor odvětí, "Zvykejte si. Na vysoké na vás nikdo čekat nebude, tam to bude ještě rychlejší."

Myšlenkami se vrátím zpět do posluchárny a hledím na svůj zcela opsaný text ze slaidu. Vše jsem stihla a ještě mi zbyl čas navíc na vnímání přednášky. S tím podobným jsem se setkala i u jiných předmětů. A tak si říkám, proč nás tak strašili na střední, když realita je úplně jiná a zápisy se dají stíhat a dokonce jsou smysluplné a přehledné, že k nim nemusím nic doplňovat.

Jeden z profesorů na střední nám dokonce ani nedával prezentace, ale jakýsi základ na papíře a zbytek jsme si v podstatě museli najít sami, s tím, že tak to bude určitě na vysoké. S něčím podobným jsem se setkala v "Úvodu do ekonomie", avšak jen v částečné míře, protože příslušené texty i tak obsahovaly nějaké definice, na rozdíl od těch středoškolských.

Nevím, zda je tomu jinak na jiných univerzitách, nebo se to změní v průběhu semestru, nebo v jiných předmětech, ale zatím mi přednášky na vysoké škole vyhovují více, než hodiny na střední škole a také vše stíhám lépe, než nás varovali. Proto už teď vidím, že strašáky ze střední školy nemusím brát tak vážně, protože realita je často zcela jiná.