Čas se vleče jak splašená řeka, takže už je tady začátek školy. Ani nevím, jak to uteklo ale ještě týden a začne mi semestr. Z toho důvodu jsem se už šla ubytovat na koleje a musela absolvovat rozřazovací test na angličtinu. A musím říct, že to teda obojí byla fakt hrůza...Začalo to v brzkých ranních hodinách, kdy jsme s mamkou nastoupily do vlaku. Nejdřív jsem moc nechtěla aby jela se mnou, ale nakonec jsem byla moc ráda, protože bez ní bych to asi nezvládla nebo bych jí stejně volala o pomoc :D.
Koleje jsme našly celkem snadno. Cesta od metra je tam přímá a tak jsme se ani nikde nezamotaly. Ale to bylo asi tak vše, co ten den šlo jako po másle. Dorazili jsme na koleje a tam to začalo.
Než dorazila paní, co to měla na starosti tak jsme chvíli čekali. A hned jak se ukázala ve dveřích, už byla nepříjemná. Bylo nám hned jasné, že to bude nemilé. Když už jsem mohla jít na řadu, hned za mnou zamkla, až jsem si přišla jako ve vězení :D jakoby se tam snad měl někdo touhu vloupat nebo co- a ještě si nadělala víc práce když pokaždé musela znovu odemykat aby nás pustila ven :D. No ale, měla jsem si začít vyplňovat papíry a bylo mi řečeno, že mám hned zaplatit ubytovné za říjen a kus září a mám mít fotku na kolejní průkaz. Bez toho že prý mě neubytují. Já se hned naštvala s tím, že jsem to nevěděla, že peníze u sebe nemám a ta nepříjemná blondýna na to, že s tím přece musíme počítat, že kdybychom se šli ubytovat na hotel, tak taky musíme zaplatit. Já na to, že to ale nikde neměli napsané, ale na to žádná reakce. Něco jsem pak na to asi řekla a bylo mi na to řečeno- "Nebuďte drzá"- XD přišla jsme si jak na střední :D. Pak jsem byla propuštěna (opravdu mi to tak připadalo, když jsem musela čekat na odemčení). A hned jsem vychrlila na mamku, že musíme platit. Naštěstí jsem u sebe peníze měla, ale původně určené na něco jiného a málem jsem si je taky nevzala. Nevím, co bych dělala kdybych je neměla. A myslím, že tak zavařili mnohým- však taky dost děcek vyhodili a museli si to vše někde sehnat.
No, vlezla jsem tam pak s penězi a šla tam už se mnou i mamka, ale i její přítomnost k ničemu nepomohla. Vyplnila jsem potřebné papíry, ale zasekla jsem se na tom, že nemám fotku. Blondýna na to "Bez fotky nemáte kolej". No a tak jsem zas vyšla ven s nepořízenou a musely jsme s mamkou běhat po Praze a shánět fotku, protože jsem žádnou u sebe neměla. Našli jsme pak nakonec automat na nádraží, kde to focení bylo fakt vtipné a ta fotka je taky docela legrační(ty barvy XD). Ale prostě se projely další prachy na metru, kde jsme jezdily sem a tam a i ty fotky něco stály- přitom by stačilo, kdyby někde napsali- třeba do automaticky generovaného mailu, že máme mít fotku a peníze. Sami si tím přidávají práci a nervy když musí posílat polovinu lidí pryč... a to se přitom musí dít každý rok.
Nakonec jsme to tedy zařídili a na koleje mě konečně pustili.
Zašla jsem si ještě dolu do jakéhosi sklepení pro ložní prádlo. Za dvířky s okýnkem se vynořila jakási paní s otázkou "Chcete lampu". Bylo to takové vtipné, přišlo mi to, jako by vyšel nějaký troll z jeskyně s otázkou na heslo pro vstup XD. A vydávaní přes to okýnko působilo, jako když vězení dostanou oblečení na pobyt XD.
Potom jsme vyrazily hledat náš pokoj. Bylo to teda vyložené bludiště a budova působila jako někdy za komunistů... stavem i vzhledem XD. Pokoj jsme nakonec našly a už při vstupu se docela lekly. Vypadalo to tam jako v nějakém kabinetu- máme tam dokonce mapu Evropy ještě s Jugoslávií XD. Vše tam bylo takové divné, starodávné a špinavé- ty matrace byly plné prachu a radši jsem nepřemýšlela čeho všeho ještě. Mamka mi to povlíkla a já se jen zoufale rozhlížela kolem sebe. Naštěstí mám celkem novou skříň a když jsem si to tam trochu zabydlela, tak to nevypadalo tak strašně- ale i tak to bylo děsivé. Můj pokoj se pak nachází v jakési slepé ulici, kdy se nedá jít nikam dál, jen na schody. Naštěstí tam máme toalety hned kousek a nemusíme nikam putovat. Ale hned vedle mého pokoje je jaksi stará zamčená jídelna se skleněnými dveřmi a působí to jako místnost duchů... vůbec se netěším na večerní putování na záchod XD. Budova celkově působí jako duchařský ráj XD, bude tam ještě sranda. A to to na fotkách vypadalo tak krásně XD.
Po zabydlení jsem pak už musela jít na univerzitu napsat si test. Půl hodiny metrem, ale odtamtud je to pak kousek. Našla jsem tam pak potřebnou třídu a po chvíli byla vpuštěna. Mamka na mě čekala dole. No a další nervy začaly. Měla jsem pocit, že anglicky totálně neumím... prostě test, kdy je vynechané každé druhé slovo a člověk je musí po logice dopsat. Jako věděla jsem, do čeho jdu, ale vybrali asi to nejtěžší, co měli. Nemám ponětí, jak to dopadne... bylo to fakt dost těžké, tak uvidíme.
No a pak už jsem měla hotovo a konečně jsem si mohla oddychnout. Uf, to byla úleva. Předtím jsem ty nervy totiž fakt nezvládala, ještě, že tam se mnou byla mamka. A zjistila jsem že se fakt dost bojím těch pojízdných schodů do metra... nevím proč, ale je mi z nich blbě a cítím se na nich strašně... snad si zvyknu- no budu muset.
No a tak jsem to měla konečně za sebou. Opravdu se mi ulevilo. A s mamkou jsem si po dlouhé době pořádně popovídala a mohla se jí svěřit a vyventilovat všechny nervy co jsem v sobě dlouhodobě měla.
A za týden mi to začíná na plno. A i přes ty všechny nervy se docela těším. Tak snad se bude dařit. Držte mi palce ;-). Budu dál informovat :).
-můj pokojík a postýlka :D
.jpg)
.jpg)
