Chřipka a zkouškové je parádní kombinace

Konečně nastal ten nádherný čas po zkouškovém. A že mi to letošní dalo dost zabrat. Do začátku roku i zkouškového jsem vstoupila s úžasnou chřipkou, která se táhla skoro tři týdny a dozvuky má do teď. Stihla jsem to ještě před epidemií se kterou teď všude strašej :D. No ale rozhodla jsem se statečně, chřipka nechřipka, zdolat zkoušky. Naivně jsme šla na jeden předtermín i když jsem se nedokázala učit, ale za žádnou cenu jsme se přece nemohla odhlásit a dát si jinej termín. Tvrdohlavě jsem chodila i do práce, kde jsem vnímala na polovic a povedla se mi šílená chyba (z ministra dopravy jsem udělala ministra zahraničí), které bych se normálně nedopustila. No a zkouška se samozřejmě nepovedla. To se pak táhlo ještě na další dvě a mě začlo docházet že jsem to trochu přehnala. Chřipka mě sice skolila v době, kdy se mi to moc nehodilo, ale měla jsem se na vše vykašlat a prostě to vyležet-netáhlo by se to aspoň tak dlouho. Bouhužel se mi tím vším nastřádaly zkoušky na sebe a tak jsem jeden týden měla čtyři zkoušky ve třech dnech za sebou. No myslela jsem, že se zcvoknu. Ale moje hlava začala opět myslet a já se nějak zázrakem dokázala na vše naučit a udělat to. Pak mě čekala má nejobávanější zkouška- matika. Tu jsem totiž opakovala. A ještě jsem trochu podcenila přírpavu na první termín a ten jsem neudělala. To, že to je se mnou špatné se dokonce začlo šířit po škole, takže mi jeden spolužák nabídl pomoc, že mi dá nějaký materiály a projede si to se mnou. Nakonec bohužel neměl čas, ale dal mi aspoň ty papíry a tak jsem si je projížděla a počítala, ale měla jsem hrozný strach. Chytala jsem hrozné nervy a opravdu jsem se bála že to podělám a vyhoděj mě. A pak přišel test, kterej se mi zdál nějak podezřele lehký a nakonec jsem to dala dokonce na C, což je vážně dobrá známka když jsem z toho několikrát projela. Neuvěřitelná úleva. A ta byla tak velká, že jsem tak trochu podcenila přírpavu na ještě jednu opravnou zkoušku z ájiny a podělala to :/. Test byl teda dost těžký, ale je pravda že jsem se tomu moc nevěnovala. Naštěstí mi dala učitelka ještě jednu šanci a to jsem s tím ani nepočítala, tak snad to dopadne. Ale v zásadě už mám zkošky za sebou a je to neuvěřitelná úleva.

Za to složité a náročné období jsem si ale srovnala dost věcí v hlavě a došlo mi, že nemá smysl se tolik stresovat a brát věci tak vážně. Nemá to cenu a spíš to člověku přitíží. Kdybych radši myslela na sebe a opravdu jen ležela, udělala bych líp a nebyla bych tak ve stresu. I proto a aby mě už tolik nepřepadaly deprese a úzkosti, jsem se rozhodla se víc soustředit na sebe, dělat si víc radost a myslet hlavně na své potřeby. Nejsem robot. Snad mi toto myšlení vydrží co nejdýl. Zatím to je fajn, protože už se mi začíná vracet pozitivní pohled na svět. Tak snad mě to zas nepřejde :D

Druhé kolo voleb na vesnici, policie, drby a rekordní účast

Zdravím v novém roce. Už je to doba co jsem sem něco napsala, ale bylo toho teďka hodně- o tom ještě napíšu. Zatím vám sem ale dám článeček který měl původně jít do Novinek, ale nějak zapadl a asi ho ani nevydaj- stejně je už na něj trochu pozdě. Tak ho dám aspoň sem, abych se podělila s vámi o své dojmy z voleb. Druhé kolo u nás bylo divoké.

Jako již tradičně jsem se i letos účastnila voleb jako člen komise v naší malé vesnici Hrachoviště u Býště v Pardubickém kraji, kde žije okolo 100 obyvatel a právoplatných voličů bylo v druhém kole pouhých 71. Čekání na jednotlivé voliče bylo tak poměrně zdlouhavé. Ale na to je už po několik let se neměnící volební komise, zvyklá. Čas si krátí luštěním křížovek, čtením a povídáním si mezi sebou o všem novém co se za poslední dobu v okolí změnilo. Do diskuze se zapojili i někteří voliči, protože se s členy komise znají osobně a volbu si tak spojují s příjemným popovídáním. Dlouhou chvíli komisi zpříjemňuje i občerstvení, které si z části donesly členky komise, a z části přivezla starostka ze základní školy v Býšti. Komise dostala jako tradičně chlebíčky. Jinak pak měli kuřecí stehna, gulášovou polévku a slané vdolky.

---

Druhé kolo prezidentských voleb však tentokrát bylo ve znamení mnoha překvapení a změn. První šok nastal, když v první hodině otevření volební místnosti přijeli úplně cizí lidé s volebními průkazy. "Není to nějaká kontrola?" pošeptala jedna členka komise kolegovi po levici. Na to, že sem chodí někdo s voličským průkazem, není komise moc zvyklá. I tak, ale nakonec zjistili, že je vše v pořádku. Na otázku, jak to, že zavítali k nám, odpověděla žena z dvojice: "Jedeme na Prahu a cestou jsme se ještě chtěli stavit v nějaké volební místnosti. A vy jste tady moc milí." Tito dva voliči byli až ze Svitav. Později se ještě objevili dvě další voličky s průkazy, ale to byly přítelkyně místních mladíků.

Druhým překvapením a velkým tématem tohoto kola voleb, byl fakt, že od prvního kola se seznam voličů rozrostl o jednoho člena. Změna se týkala jedné rodiny na kraji vesnice, jež je trochu hlučnější a ve vesnici s nimi byl nejeden problém a konflikt. Několikrát na ně místní zavolali policii. Do domu se přistěhovala o hodně mladší přítelkyně majitele domu, kterým se nedávno narodil syn. O to překvapující bylo, když oba přišli k volbám a to z toho důvodu, že tato rodina se nikdy voleb neúčastnila a nepřišli ani v prvním kole.

Třetím zpestřením voleb byla návštěva policejní hlídky, která občas objíždí volební okrsky pro kontrolu. Obvykle se jen na chvíli zastavili a jeli dál, tentokrát se ale chvíli zdrželi. Členky komise jim dokonce nabídly kávu a trojice policistů ji s chutí přijala. Na poznámku jedné členky komise, že nás tady zatím nikdo nepřepadl, reagoval jeden z policistů následovně: "No, v kraji nějaké problémy byly. Jednalo se o výměny názorů." Jak je tedy vidět, volba všude neprobíhala tak poklidně, jako zde. Pohodu v komisi nic zásadně nenarušilo a i zhruba hodinová návštěva policejní hlídky proběhla spíše v přátelském a trochu veselém duchu. Pár voličů, kteří za tu dobu přišli, byli policejní hlídkou trochu zaskočeni, ale brali to nakonec s humorem a jeden volič se s policisty dokonce dal do řeči.

První den voleb byl na účast poměrně bohatý. Volební okrsek sídlí v místní hospodě, a proto si mnozí spojují cestu k volbám s návštěvou hospody. Asi pět minut před desátou přišel jako už tradičně jeden z voličů, který považuje za vtipné dorazit na poslední chvíli a do svého zvyku zapojil i svou přítelkyni s voličským průkazem. Po uzavření místnosti pak téma voleb neumlklo ani v hospodě, kde se zrovna slavily narozeniny a hospodští zadarmo rozdávali guláš, ze srnky, kterou vyhráli na mysliveckém plese v Býšti. Možná i tento fakt přitáhl některé voliče už v první den. Nastalo pak i pár menších slovních roztržek, spojených se zvoleným kandidátem, ale nijak zle se nevyhrotily, zůstaly jen u výměny slov. Jeden volič například začal mluvit o tom, jak volil Zemana a jeho známý o kus dál na to hned rozhořčeně zareagoval slovy: "Cože?" Situace se ale po chvíli uklidnila, když ostatní nenápadně stočili řeč na jiné téma.

Druhý den už mnoho voličů nepřišlo, a proto se těch šest hodin zdálo nekonečných. Poslední voliči přišli asi hodinu před koncem voleb a pak, vzhledem k tomu, že už komise nepředpokládala, že někdo další přijde, začala pomalu s uklízením. Ve dvě hodiny odpoledne se pak konečně mohlo začít s počítáním, kterého se komise nemohla dočkat, ale zároveň se ho i trochu obávala. Tušili totiž, jak to dopadne. Spočteno bylo tentokrát velmi rychle a nenastaly žádné komplikace v podobě špatně spočítaných obálek či hlasů. Vše vycházelo přesně jak má. A díky tomu, že čísel nebylo mnoho, zabralo sčítání hlasů a zapisování do počítače něco kolem deseti minut, což byl zatím asi nejrychlejší čas, za jaký místní komise spočítala hlasy. Účast byla také rekordní a dokonce vyšší než v prvním kole, kdy přišlo 55 voličů. Teď i s nově příchozími přišlo voličů 60 a účast byla 80 %. Třicet-osm hlasů pak dostal Miloš Zeman a dvacet-dva Jiří Drahoš. Velkou zajímavostí byl fakt, že ze čtyř spřízněných vesnic, měla jen naše vesnice v převaze Zemana.