Jak jsem slíbila je tu pokračování mého snažení o vstup do elévského programu v Českém rozhlase. Jak jsem předestřela už v předchozím článku, dostala jsem se do druhého kola. Celkově se to ale sešlo tak, že termín se mi vůbec nehodil. Byla jsem ten den v práci a ještě jsem večer měla v Hradci představení. Takže si termín druhého kola vybrali zrovna na den, kdy se mi to vůbec nehodilo. Ale došlo mi, že radši půjdu dřív z práce a dorazím později do divadla na chystání představení, než abych prošvihla takovou příležitost dostat se do rozhlasu.
Z práce jsem tedy vyšla o něco dřív a nakonec jsem na místo dorazila se značným předstihem. Postupně začali přicházet i další. A potom co se holčina, který přišla po mně, zapsala, jsem šla taky a k mému překvapení na papíru bylo málo jmen. Zdálo se tedy, že do druhého kola se nás moc nedostalo. Po chvilce čekání dorazila paní, která část z nás odvedla někam nahoru, nebylo nás moc a tak jsme se vešli i do jednoho výtahu. Později dorazil i zbytek. Dovedli nás do jedné místnosti, kde se nás nakonec sešlo osm a všichni jsme po sobě zmateně koukali. Ale netrvalo dlouho a dali jsme se společně do řeči. Byla to skupina opravdu milých lidí, kromě jednoho kluka samé holky a všichni byli moc sympatičtí. Sdíleli jsme spolu historky z konkurzu, a jak jsem zjistila, nebyla jsem jediná, koho starší rázný pán na pohovoru rozhodil a taky jsem nebyla jediná, která měla pocit, že jsem to úplně podělala. Jak jsme pak díky znalejším z osazenstva zjistili, dostali jsme se vlastně do něčeho víc, než do elévského programu. Přes svoje zájmy jsme zaujali a dostali se do stážistického programu, tedy něčeho trochu víc, než toho elévského a jak jsem já s pobavením řekla "jsme tedy V.I.P."
Pak po chvilce čekání provázeného příjemným povídáním přišla opět paní co nás sem dovedla s doprovodem a rozdaly nám testy z obecných znalostí. Měli jsme na něj hodinu. Test byl dost těžký a ověřoval znalosti ze světového a domácího dění, byli jsme trochu zmatení, zda to teda nějak ještě rozhodne, kdo půjde dál a zda se z nás ještě někdo vybere, ale jedna z dívek prohlásila, že tu už byl loni jeden její kamarád a prý se jedná jen o formalitu. I tak jsme trochu nervózně psali a zoufale se smíchem po sobě pokukovali. Někteří se rozepsali, třeba dívka vedle mě už při první otázce o schvalování zákona použila papír navíc a popsala ho snad z obou stran. Papír ještě pár lidí použilo, ale mě to přišlo spíš vtipné, já nebyla tak znalá, abych psala tolik, rámečky k otázkám stačily. Nevěděla jsem všechno, ale nakonec se to nějak dalo a zbývalo ještě dost času. Tak jsme se opět s ostatními bavili a byl to vlastě příjemně strávený čas.
Pak přišly paní překvapené v jak veselém jsme rozpoložení a papíry si od nás vzaly a že za chvíli přijdou a postupně si nás vezmou ještě na popovídání a že záleží na nás, jak půjdem a jestli někdo spěchá, může jít dřív. Já se tedy hned ozvala, že potřebuju odejít dřív a zda teda můžu první. A vyšli mi vstříc. Počkala jsem tedy ještě asi čtvrt hoďky, kdy jsme si s ostatními vesele povídali a pak už mě paní vyzvedla a šla jsem do místnosti na druhém konci chodby, kde už čekala mladá sympaticky vyhlížející paní s culíkem. Trochu jsem znervózněla, co se bude dít, ale neměla jsem se čeho bát. V zásadě jsme si povídalo tom, co dělám a co bych mohla v rozhlase dělat, mluvila jsme o práci o škole a pak jsme přešli k tomu, jak to vlastně bude probíhat. Zdálo se tedy, že to tedy asi vážně mám a jednalo se opravdu jen o formalitu. Test nakonec jen na chvíli vzala paní do ruky a jen podle letmého pohledu usoudila, že se zajímám spíše o světové dění. Já na to, že asi trochu jo, ale to spíš že v Česku se toho teď moc neděje. S tím souhlasila.
Povídání trvalo vlastně jen krátce asi deset minutek a jen jsem se ještě zeptala, kdy mi dají vědět co a jak a to prý někdy v průběhu července a pak jsem se zajímala, jaký je rozdíl tedy mezi tím programem pro stážisty a elévským, nebo zda je to to samé. A prý ne, elévové se o úspěchu dozvěděli hned po prvním kole a dál nemuseli a prý si vlastně vyzkouší vše, co se dá v rozhlase dělat (přes zpravodajství, nahrávání, střih apod.) a tato stáž je vlastně tomu trochu nadřazená, protože se zaměřuje hlavně na zpravodajství, což je vlastně přesně to co jsem chtěla dělat. Budeme moc prý chodit s elévy na jejich přednášky, ale budeme dělat jiné věci. Setkávat se budeme prý jednou za čtrnáct dní, ale přes tu dobu nebudeme mít moc klid, protože dostaneme spoustu úkolů. A pak prý budeme mít i individuální hodiny hlasové přípravy, což je vážně super, to se bude hodit. Zkrátka jsem pak odcházela s fajn pocitem, že to teda bude asi bezva.
Své dojmy jsem předala skupině a pak jsem v doprovodu jedné paní, která si mě pamatovala z minula a moc se jí líbila pasáž z mého motivačního dopisu o návštěvě v Hradeckém rozhlase- a byla moc milá. Dokonce mi pochválila, že mám příjemný hlas, a ptala jsem jestli nejsem nebo nemám příbuzné z Moravy, že mam takové příjemně na Prahu nezvyklé "e" (nebo jiné písmeno, teď přesně nevím :D) a že je to v porovnání s pražskou mluvou příjemné slyšet. Na to jsem odvětila, že je to možná tím, že pocházím z Řecka, ale paní řekla, že přízvuk nemám, i když asi na tom něco bude- protože příbuzné z Moravy nemám :D. No a nakonec jsem stíhala i dřívější vlak, takže jsem nepřišla do divadla o tolik později a jela jsem s fajn pocitem. Byla jsem na sebe vlastně pyšná.
Sice jsem si furt nebyla stoprocentně jistá, když mi ještě říkali, že výsledky pohovoru pošlou, ale vše tomu nasvědčovalo a já věřila. A nakonec mail, který s potěšením oznamoval, že mě přijali do programu, dorazil a mně se ulevilo, i když jsem to věděla. No a teď mohu říct, že jsem stážistkou v Českém rozhlase. Sice je to zatím neplacené, ale často se prý stává, že časem nabídnou i práci, když jim budu vyhovovat. Tak uvidíme, co mi stáž v rozhlase přinese a zda to bude má budoucí cesta, nebo jen skvělá zkušenost a praxe. Určitě toho budu mít příští rok s prací a posledním ročníkem studia dost, ale to bych nebyla já abych si v nabytém programu nelibovala :D. Bude to asi náročné, ale už teď se toho nemůžu dočkat. A určitě vás budu průběžně informovat, co zajímavého jsem zažila a kam se až dostanu.
.jpg)
.jpg)
