Každý člověk je originál, ale někdy se i ten podobá jinému...

Každý člověk je originál. Všichni jsem tu sami za sebe. Na světe nenajdeš nikoho uplně stejného, ani dvojčata. To a mnohé podobné se omílá stále dokola. Lidi to vědí ale i tak jsou si někteří lidí zatracené podobní. A nemusí být z jedné rodiny.

Často se mi stane že poznám člověka podle hlasu. Má svůj tipický hlas a když ho slyším za zády mluvit vím že je to on. A někdy se stane, že jsem si fakt jistá a zjsitím, že je to někdo uplně jiný. Ale ten hlas je dokonalé stejný jako má ta známá osoba? Jak je to možné? Jak mohou být dvě holky s uplně identickým hlasem? Nevím, ale asi za tomůže vliv okolí. Takové holky jsou zcela obyčejné. Hezky se malují a hodí v poseldních modních trendech. Ale není právě toto na nich to obyčejné. To co se nosí, to nosí každý a kdo ne je trapnej. A nedej bože aby nosil něco co se nosilo před měsícem. Ale co když někdo chce být "trapný" a nosí co chce? Nemyslím, že je umění vytahovat poslední tendy a být pak jako přes kopírak z modního časopisu. Co je na tom tak skvělého. Kde je lidská fantazie a kde je ta originálnost. Možná i proto jak lidé baví jít ve stádu činí i některé hlasy dost podobné. A tím se lidí přetvařují a skrývají své vlastní já. Hlavně aby to nebylo divný. Co by na to řekli ostatní.

Proč lidi baví být ovce? Jít se stádem a být stejní? Co ponouká lidi poslouchat popík a nosit to co je moderní. Proč se nechtějí lišit, když jim stejně vadí někdo, kdo má stejně oblečení. Dívíte se? když všichni chodí do stejných obchodů?

Já mám svůj styl. Není moc holek co jsou jako já no a tak nemám ani moc kamrádek. No tedy spíš žádného opravodového přítele. Kamrádek je dost, ale nemůžu říci že bych některé z nich mohla věřít.

Možná se lidi bojí vybočovat aby nepřišli o svou popularitu a falešné kamarády, kteří je stejně za rohem pomlouvají. K čemu je to dobré. Já radši kamrády mít nebudu než tohle. Měla jsem takové kámošky, samé drby a pomlouvání ale spolu jsme byly jako nerozlučná dvojka. To se mi nelíbí a tak jsem proto možná častěji sama. Ale pak se najdou lidi kteří nemají předsudky a berou lidi takové jací jsou. A ty já mám ráda a možná je i z termínu kamarád přesunu na přítel. A je jedno jestli je to holka nebo kluk, oba mohou být skvělí.

Není trapné vyčnívat z davu. Právě tím člověk zaujme. Ano, hodně lidí vás odsoudí a pomluví, ale ti vám to spíš závidí protože sami jsou obyčejní. Já sama jsem svá. A pak zjsitím, že mě má třída právě pro to ráda. Stala jsem se osobností třídy a ani to nečekala. A to právě tím, že si stojím za svým názorem, nosím si co chci a nepomlouvám každého jen protože se mi nelíbí co nosí nebo co dělá.

Člověk by se měj uvolnit a popustit uzdu své fantazii protože pak se až stane oblíbeným. Sama to vím. A pokud tím přijdete o kamarády? No tak to asi nebyli moc dobří kamrádi? Udržujte si u sebe ty lidi, kteří s vámi jsou schopni překonat vše. Kamraďte se s tím, kdo vás nepomlouvá a s kým si máte co říci. A neodsuzuje ostatní. Prootže pak vás nebudou odsuzovat oni.

Buďte sví.

Dmitry Glukhovsky- Metro 2033

Máte rádi tajemné příběhy plné temnoty a strachu? Máte rádi apokalyptické sci-fi? Máte rádi příběhy u kterých nevíte co bude dál? Tak to je pro vás Metro 2033 to pravé.

Lidstvo na povrchu bylo zničeno jadernou válkou a přežijí jen ti, kteří se uchýlili do krytů. Jeden takový velký kryt je moskevské metro. A v něm se odehrává náš příběh.

Arťom žije se svým nevlastním otcem v jedné stanici metra, ale začínají se tam objevovat zvláštní a nebezpečné bytosti z povrchu. Jednoho dne se na stanici objeví záhadný Hunter a Arťomovi dá těžký úkol. Ten se vydá na výpravu s nejasným cílem, po nebezpečných koutech Metra. Tam se setká s mnoha rozdílnými lidmi a párkrát unikne o fous smrti. Vedle příběhu plného napětí je taky skrytý menší o hledání vlastní identity. Metro je protkané množstvím vír a přesvědčení-od Jehovů, komunistů, satanistu, fašistů až třeba po hloupě oblouzněné divochy věřící ve Velkého červa. Arťom jako mnohý moderní člověk hledá tu správnou cestu, ale i z tolika možností si nemůže vybrat a stále hledá smysl života.

Kniha Metro 2033 je jedna z mála knih u které vám bude běhat mráz po zádech, ale neodložíte jí dokud ji nedočtete. Celých 450 stran sem přečetla jedním dechem za čtyři dny a příběh ve mně dozrává ještě teďka.

Knihu včele doporučuji, je to něco neuvěřitelného. Až na pár chybek v překladu je kniha dokonalá a i když závěr může někoho zklamat nebo naštvat, je to něco co prostě každý musí znát. A když už ne každý, tak aspon ten, kdo má rád horory, sci-fi a fantasy.

Dopsala jsem knihu

A je to tady. Den kdy jsem napsala poslední písmeno svého románu a kniha je zcela ručně napsaná. Dneska jsem dopsala poslední kapitolu a epilog a vepsala pár poznámek na upravení. A je to... kniha je dopsána. Teď jí budu přepisovat do počítače a opravovat nesrovnalosti a chyby. Prostě ji vypiluju do co největší dokonalsoti dokážu. A pak se porozhlídnu po nějakém nakladetství a pak bych snad mohla mít štěstí a najít svou knihu na pultu knihkupectví a hledět na ni ve své ruce.

Mám takovou radost. Konečně je hotovo. A na přepisování se těším. Mám radost ze sebe i ze všeho. Dneska je tak skvělej den. A dopsala jsem to o prázdninách jak jsem si slíbila. Jupííííííííííííííí.

Hm hm snad jen kniha nebude moc krátká. Ručně pospaných sran formátu A5 mám 175, ale tak durhá půlka je více nahustěná. Počet stran se přepisem do počítače asi zmenší tak snad ne o zásadně moc. No a obrázek či obrázky bych chtěla aby mi namaloval můj šikovný strejda Tony. Bude to krása a já veřím že se to podaří a splním si sen.

Lidi, lidi já jsem nadšenááááááááááá.

-poslední slovo a tužka, v pořadí třetí, jíž to všechno bylo spácháno...

Opět mě přepadla můza...

Moc sem nepřidávám a vy zas moc nekomentjute tak se to tak vyrovná. Je zvláštní, že jeden týden mám kometnů u všech článků každý den a pak jeden za celej tejden. Ale to je fuk o tom tenhle článek není.

Už se zase nenudím :-). Začala jsem si číst skvělou knížku Metro 2033 a taky se opět pustila do psaní mé knížky. A jak se zdá brzo ji dokončím, je to jen otázká pár dní. A jak jsem si slibovala, že o prazdninách to dopíšu, splním to. A to i své prázdninové předsevzetí o hraní na kytaru plním. Nehraju sice uplně extra moc, ale víc než ve školním roce a začíná mi to jít. A začala jsem trouchu i číst řecky což jsem plánovala ve větší míře. Ale však jeto jedno, nakonec si všechna svá prázdninová předsevzetí splním :-).

Příští tejden vyrazim do města kde se sejdu s kámoškou a zařídím si ve městě vše potřebné. A třetího září hurá do školy :-). A ani mi to neva už se tam docela teším a hlavně na to, že pak půjdu na dramaťák. No a co dál? To se uvidím. Teď budu psát, číst, hrát Diablo a budu spokojená.

Každý by si měl té své vážit...

Maminka, máma, matka... spousty jmen pro osobu často nám nejbližší. Je to ona, kdo nás nosil devět měsíců v bříše a často kvůli nám i překonával velké bolesti. Je to ta, která nás má ráda jen pro naši existenci. Je to ta, která nám dala život.

Mám s maminkou hezký vztah. Můžu se ji téměř se vším svěřit a ona mi skoro pokaždé skvěle poradí. Pak ale slyším holky, které na své mamky nadávají kvůli nesmyslům a posmutním. Už kolikrát jsem slyšela: "Tyjo ta máma je blbá, mi neudělala svačinu." a mnoho podobného. Tohle by se o mamince nemělo říkat, ať je jakákoliv. Jednou je to naše matka a dala nám život. Bez ní bychom nežili a za to by jsme si jí měli vážit.

Ano, s mamkou je to někdy na štíru a hádky přijdou každou chvíli, ale i tak bych nikdy neřekla o mamce jediné sprosté slovo. Je to maminka a o těch se to neříká.

Je pravda, že ne všechny matky jsou skvělé. Mohou děti mlátit, obtěžovat nebo lhostejně přihlížet jak její děti obtěžuje někdo jiný. Hodně lidí by takovéto matky ihned odsoudil. To si možná zaslouží, ale i tak dali těm lidem život a to je ten největší dar jaký od ní mohli dostat.

Proto si všichni važte své maminky. Někdy ji obejměte a řekněte ji jak jí máte rádi. A když vás bude rozčilovat zastavte se a pomyslete na to, že díky ní tady jste.

Milá maminko, děkuji ti za svůj život!!!

Brambůrky- jejich výroba a původ

Už je to dlouho, co jsem dělala vlastní časopis. A v jednom díle jsem měla článek o brambůrkách. Ten článek jsem vyhrabala, upravila a s pár bonusama navíc ho sem dnes dám:

Brambůrky,skoro každý je má rád, mají spoustu chutí, takže si každý vybere co mu chutná. Může se jim říkat také chipsy nebo bramborové lupínky, ale brambůrky jsou v česku nejpoužívanější název. Jsou vyrobené z plátků brambor, které se smaží nebo pečou a později se osolí a okoření, aby měli tu správnou chuť. Poté se uloží fo igrlitovéhopytlíku kde je chrání atmosféra plynného dusíku. Vše se dělá buď ve složitých strojích v továrnách nebo ručně, pomocí nože či řezačky a friťáku.

Pravděpodobně první brambůrky vyrobil afroamerický kuchař Georgie Crum v Moon's Lake House v New Yorku, 24.srpna.1853. Vyrobil je náhodou. Jeden zákazník si objednal Francouzské brambory a vrátil mu je se stížností, že plátky jsou moc silné. Crum je poté nakrájel na tak malé plátky, že se nedaly uvařit v rozpáleném oleji v kotlíku a proto je usmažil. I když Crum očekával kritiku, hosté byly velmi nadšeni z této pochutiny. Chipsy se poté staly pravidelným bodem na menu pod názvem "Saratoga Chips".

Ať už je to pravda nebo ne, můžeme být rádi, že brambůrky někdo v minulosti vymyslel. Dnes bychom totiž měli u televize o jednu velikou dobrotu míň.

A tady je jedno krásné video, kde je s anglickým komentářem ukázanávýroba brambůrek v továrně:

Nádhera ne?

A na závěr ještě pár otázeček:

Máte rádi brambůrky?

Kterou chuť a značku nejvíc?

Věříte jejich původu podle tohoto článku?

Heroes of Might and Magic- hra pro každého

A je tu další recenze na hru. A teď jedna moje pecka, která vznikla v roce 2002. Typ hodnocení je mírně upraven.

Hodně lidí tvrdí, že nejlepší hra ze série HOMAM je 3, ale pro mě bude vždy favoritkou 4.

A proč? O tom vám napíšu v tomto článku:

Série Heroes je klasika, jejíž první díl vznikl už v roce 1995. Po úspěších prvního a druhého dílu vznikl velice propracovaný třetí díl, který mnoho lidí nadchl, protože byl o dost lepší než dvojka a přinášel spoustu výhod. A po slavné trojce vznikla čtyřka, která si vzala to nejlepší z trojky a přidala i něco skvělého navíc.

V základě si můžete vybrat ze šesti ras: přírody, chaosu, srmti, životu, řádu a barbarů.

Každá rasa má vlastní hrdiny, ze kterých si můžete vybrat zda se zaměří na sílu nebo magii a podle toho mají poté schopnosti. Vyjímkou jsou barbaři, kteří mají možnost mít pouze hrdiny zaměřené na sílu. Výhodou u HOMAMu IV je to, že hrdina může sám jít bojovat a když vám zabijí všechny jednotky, neztratíte ho a i po jeho smrti se dá oživit (pokud ho tedy nezabije jiný hrdina a jeho jednotky).

Hra je rozdělená na kola ve kterých může hrdina udělat určitý počet kroků a během nich sbírat různé suroviny a věci a hlavně bojovat s příšerami chranícími všemožné poklady. Postupně si vylepšujete svou armádu do větších rozměrů a pak můžete vyrazit na porážění ostatních soupeřů, nebo dobývaní prázdných hradů nebo věží s roztodivnými příšerami. Pomocí nasbíraných peněz a surovin si postupně zlepšujete hrad na nedobitnou pevnost plnou skvělých a neporazitelných obludek.

Vedle klasického postupového módu u kterého je většinou cílem zabít všechny nepřítelé je i několik kampaní. V nich hrajete také na kola, ale máte navíc ještě daný úkol a často je to větší dobrodružství.

Hra měla dodatečně ještě několik datadisků, ale ty přidaly použe mapy a kampaně navíc, obludy a hrdinové zůstali stejní. Bylo by zajímavé přidat v dodatcích nějakounovou rasu nebo možnost vylepšení příšerek, jako to je například u novějšího HOMAMu V. Jinak ale hra nemá jedinou chybičku. Má propracované, plné a barevné mapy, které pokud vás nebudou bavit můžete přestat hrát a vyrobit si své vlastní. Hra má mnoho výhod a dá se hrát mnoho a mnoho hodin.

Vřele ji doporučuju, je to podle mě to nejlepší ze série HOMAM.

Plusy a mínusy

+ Možnost hrát i za samotného hrdinu, po smrti se dá zachránit

+ možnost vyrobení vlastní mapy

+velké množství propracovaných map

-datadisky nepřidávají nové rasy, hrdiny ani příšerky

-jednotky se nedají zlepšovat

Černá může podchitit krásu nebo dovést k pláči

Hned na záčátku se přiznám. Miluju černou. Mám ráda mnoho barev, vedle černé i dost odlišnou růžovou, ale černá má své vlastní kouzlo, které jiná barva nemá. Mám ráda metal a k němu patří černá jako k záchodu patří toaleťák. A tak teď také nosím nejvíc černou. Je pravdou, že v naši rodině je nejvíc prádla černého, máme i barevné (a já nejvíc), ale černá prostě vede. A právem. Říká se, že zeštíhluje a já ještě říkám, že podtrhuje krásu. Hodně lidí v ní vypadá sexy. Vždyť skoro každý kluk vypadá skvěle v obleku a to je možná podminěno trochu i tím, že je většinou černý.

Černá však patří i k smutným věcem. A to k smrti, které se hodně lidí straní a bojí se jí. Jako znamení truchlení se nosí na pohřby a lidé si odjakživa představují, že po smrti a oslepnutí nastává tma. Peklo je tmavé, noc je tmavá a ta lidi přitahuje a láká je do svých sítí. Není divu, že v některých městech začíná život, až po setmění. Ze tmy vylézají i všemožné mýtické bytosti jako obllíbené upíři nebo jejich nepřátelelé vlkodlaci (které mám já osobně o mnoho radši).

Černá je skvělá a bez ní by byl život chudší, i když často provazí smrt a mnoho smutných událostí. Já se černé nikdy nevzdám a těm, kteří ji nemají rádi jen vzkazuji: nevíte o co přicházíte.

Jak si tak žju a přežívám

Dneska jsem přijela do babičky místo večer už ráno. A to byl humbuk. Samozřejmě "uplně" změné babiččiny plány samé výčitky a rychlý odchod s mamkou do auta. Nakonec se to ale nějak vyřešilo a je to už v pohodě. A já jsem ráda, že jsem doma :D.

Jinak, v sobotu jsem byla na pouti. Bylo to docela prima, až na pozdější asistování u sáhodlouhého rozohovoru babičky, tety a mamky. Už vím jak se cítí páté kolo u vozu :D. Ale přivezla jsem si krásnou minisukni a kabelku :-).

V neděli jsem měla svátek a brácha přijel z brigády na fesťáku a přivezl mi dvě úplně skvělý třička. Mamka mi ještě pár dní předtím k svátku koupila nový černý úzký kalhoty a já si se svejma gládama konečně utříbila styl. No vzpoměla si na mě jen nejbližší rodina a na Face napsala jen kámoška z dramaťáku, ale na to už jsem zvyklá, proč se trápit. Někdy sem dám fotku.

Teď si jen čtu a nic nedělám. Pomalu se připravuju na to, že za dva týdny pofrčím do školy. Ale abych pravdu řekla, docela se tam těším. Až na ty testy a někdy nudné učení je to tam prima a do školy chodím vlastně ráda.

No a že by to bylo asi vše?

No jo. Tady je navíc fotka mých a maminčiných botek z vyhlídkového kolotoče (opravu nádhera). A zatím čus :-).

- které jsou asi moje? :-D

Haruki Murakami- Norské dřevo

Tuto knihu mi doporučil jeden kámoš. Z recenzí mi přišla zvláštní a moc se mi do ní nechtělo, ale nakonec jsem ji sehnala v knihovně a nelituju toho.

Norské dřevo vypráví o Tóruovi Watanabeovi, studentu vysoké školy v Tokiu, který prožívá trable dospívání, ale i větší trable spojené s láskou a smrtí. Miluje svojí dlouholetou kamarádku Naoko, která se však nevzpamatovala z předčasné smrti své lásky Kizukiho. V Tóruově životě se ale objeví další dívka Midori, do které se zamiluje. Teď se Tóru musí rozhodnout mezi psychicky nemocnou dívkou, kterou miluje a ona ho potřebuje, ale nejspíš ho nemá ráda a mezi zdravou dívkou, která je sice bláznivá ale jinak naprosto skvělá.

Norské dřevo je velmi zvláštní kniha. Je skvěle napsaná a v určitých chvílích se čte jedna báseň. Na můj vkus je v ní ale moc sexu. Jakoby mladí nedělali nic jiného. A pak mě napadá, že s tím má možná problém sám spisovatel. Postupem příběhu ale naštěstí někdo Tóruovi otevře oči.

Knihu vřele doporučuji. Je to zajímavý romantický a tragický příběh, který kazí pouze veliké množství, podle mě zbytečného, sexu.

Jeden den v lese

Včera měla maminka narozky. A byla se mnou doma. Byly jsme chvilku na zahradě a pak jsme se rozhodly jít na procházku do lesa. A bylo to moc fajn. A samozřejmě jsem celou dobu fotila.

Takže tady je pár fotečk a maličkým fotopříběh.

- první pózovačka. Ty kostky protě lákaly k vylezení. Ale že pěkně píchaly... XD

zbytek pod c.č.

---

- první nalezené houby. Ty jsme samozřejmě nesbíraly.

Ale nakonec jsme měly asi jen 7 hub. Nešly jsme tam přece kvůli houbám, a bylo už odpoledne :-)

a tady další mé fotografické houboumění:

-mamce se moc krásně povedla vyfotit prazvláštní moucha, která mě nešla...

asi mám to focení po ní :D

- zastávka u jezera

- nádherná velká vážka kvůli jejíž fotce jsme vlastně u jezera seděly

nejdřiv stále ulítávala, ale pak mi takhle krásně zapózovala

-a jedna o torchu dřív vyfocená kobilka

-logo mých kráných botek

- a fotka na závěr

Když jme vylezly z lesa ještě jsme zasbíraly švestky a pak ssi šly sednout do hospody

BYL TO PRIMA DEN :-)

Dový dezz- Disney

A je tu new Dezz. Už to potřebovalo změnu. Takže jsem blogík trošku upravila a dala nový pozadí a tak.

A je s mýma oblíbenýma Disneyovkama.

Líbí?

PS: Růžovou se to tu prozářilo, že? :D

Věděli jste že...

Už je to hodně dlouho co tu podobný článek byl. A taky je do to dlouho, co jsem naposledy dělala své vlastní noviny. A už dost dlouho mám v hlavě jednu zajímavost. Tak co bych nemohla dát tento článek jen tak na blog.

Tu je pár zajímavostí:

VĚDĚLI JSTE ŽE...

...nejčastější název české vesnice je Lhota? Různých Lhot a Lhotek je na českém uzemí cca kolem 500.

...nejsilnějším svalem našeho těla je jazyk?

... švábi dokážou žít bez hlavy až 9 dní? Umírají jen proto, že se nemohou nažrat.

...zkratka OK pochází z obodbí občanských válek? Když se bojovnící vraceli beze ztrát, drželi ve vzduchu tabulku na níž stálo: "0 Killed". Odtud pochází anglický výraz pro: ''Vše v pořádku'' - "OK"

...první placená SMS zpráva byla poslána roku 1992? Dnes denní počet odeslaných zpráv přesahuje celkový počet obyvatel Země.

Moje králice Pupinka

Čekala jsem na nové téma týdne a ono je to tohle. No ale co. Mám mazlíčka tak co mu nevěnovat pár řádků?:-).

Mám černobílého zakrslého králíčka. Holku. Pořídala jsem si ji 27. října. 2009, takže ji budu mít za dva měsíce už tři roky. Předtím jsem neměla žádné vlastní zvíře, až na morče ve čtyřech letech o které jsem se však nestarala a vše muela dělat mamka. O svoji zlatou Pupinku, jíž vymyslel jméno taťka, jsem se začal starat zcela sama. Přes plno pokusů se harmonogram změnil na čištění klece každý den a jídlo dvakrát denně s přísunem sena mezi tím.

Kdžy jsme ji koupili byla maličká, poměrně rychle vyrostla, ale ne zas do tak závažné výšky. Je tak akorát. Její oblíbené jídlo jsou natě z mrkve a pak různá lsitová zelenina, jablíčko, rajčata nebo luční rotliny. Jako králík by se řeklo, že by měla mít ráda mrkev, ale té ona moc neholduje. Její natě slupne jako malinu, ale oranžové tělo nechá netknuté. Jinak ji někdy moc chutná mé oblečení či dráty. Už překouala nabíječku a nažvýkala i pár jiných kabelů. Pak mám taky několik děravých triček a na jednom místě zničený koberec. Není to s ní moc lehké a stále si musím dávat pozor kam běhá, ale už jem si na to zvykla a když nemá náladu, že chce napadat mé nohy, je hodná.

Když nejsem doma, stará se o ní nejčastěji mamka, ale zvládne to i brácha i taťka. Ale stále to většinou dělám já.

Mám moc ráda svojí králičí holčičku i když mě někdy pořádně štve, jako když v noci hrabe v záchodě a já pak nemůžu spát. Zvykla jsem si na ni, ale není to zvířátko na mazlení, jak jsem si původně myslela. Nechá se pohladit, ale když jí vezmu do náruče za chvíli uteče.

A kdy mě pobaví? Když začne lítat po pokoji a legračně házet nohama a nebo si hrát se s vým karádem míčkem tak, že se po něm válí.

No a to by bylo asi vše o mém mazlíčkovi, tady je pár fotek:

-no není nádherná?

- s míčkem :-D

-modelka

A pokud se vám líbí, přidejte jí hlásek v této soutěži- tady.

Útěk do Fantazie-12.kapitola

A je tu další díl. Nevím zda ho čtete, ale chtělo se mi ho napsat.

---

Jimmy stoupal po točitých schodech a zdálo se, že snad nikdy neskončí. Když už skoro nemohl popadnout dech a zápach ze svého oblečneí zpečetil ještě silnou vrstvou potu, zjsitil, že žádné další schody nenásledují a před ním se rozprostírá místnost ve velikosti přístěnku na košťata. Byla prosvětlená sluncem z oken a jednou malou dírkou v modravých trámech. Byl nahoře v Mlžné věži. Místnost obsahovala uprostřed podstavec s ohormnou knihou a u jedné stěny modrou pohovku. Jimmy uklidněně vydechl a dobelhal se k sedačce na kterou se svalil a chvíli bez pohybu ležel.

Po asi pěti minutách se začal ošívat. Už se vydýchal a teď ho začaly štípat puchýře na rukou a nesmírně překážet zápach z jeho oblečení. "Fuj to strašně smrdí" zaklel a stoupnul si na obě nohy, které ho po výstupu nekonečných shodů bolely. "No to teda jo." ozvalo se vedle něj. Jimmy vylekaně odskočil a pohlédl na gauč. Tam ze změti černomodré deky vykukovaly dvě žluté oči. "Same!" vykřikl radostně Jimmy. Kocour vesele prskl a vyskočil z deky. "To je dost, že jdeš, kdes byl tak dlouho a proč tak smrdíš?" zaprskal Sam. "Jak to myslíš? Ty jsi nebyl u čtyřech strážců?" "U koho že?" "U stáržců, hada, hrošice, slona a sovy." "To si děláš srandu?" "Ne Same nedělám. Budu ti o tom vyprávět." řekl Jimmy a na to si sedl zpět na pohovku. Poté vzal hřejivou deku,dal si jí na klín a Sam se na ní stočil. Jimmy ho hladil po zádech a vyprávěl mi celý příběh jeho spletité cesty až sem nahoru.

Když Jimmy dovyprávěl Sam na dece zavrněl a vyskočil na všechny čtyři. "Úžasný příběh, a mě se netýkal nejspíš proto, že jsem zvíře. Ale trvalo ti to teda." "Jak dlouho?" "Hmmmm tři dny?" Jimmy vyskočil z pohovky a Sam s vříškotem dopadl na packy na zem. "Dávej pozor šílenče." zavrčel a prudce švihl ocasem." "Promiň" zamumla Jimmy

"Ty to myslíš vážně? Tři dny? Jak je to možné. To je hrozně moc dlouhá doba." " Co já vím, třeba nám odpoví ta kniha." řekl už klidněji kocour a kývl směrem k podstavci s obří knihou. "Ale co v normálním světe, tam jsem snad v bezvědomí tři dny? A co jsi tu ty tři dny dělal?" "No, spal jsem, snažil se otevřít knihu, ale mé packy k tomu nejsou uzpůsobené. A pak jsem taky jedl jídlo, které se tu vytvořilo u dveří. Je to tu příjemné, ale zase někdy dlouhá chvíle."

"Kniha!" vykřikl Jimmy a vyskočil k ní. Zakopl však o cáry svého oblečení a dopadl na podstavec. Ten se ani nehnul, ale on se značně uhodil do ruky. "Jau!" zasténal mnul si rozbolavělou ruku. "No to jsi tedy šikovný blesk." zaprskal pobaveně kocour. Jimmy jeho posměšné poznámky ignoroval a položil obě ruce na kožený obal knihy.

Byla to nádhera. Hnědá kůže byla opracovaná do neuvěřitelných tvarů po kterých Jimmy přejížděl prstem. Byla tam vyobrazena mlžná věž a v každém rohu jeden její strážce. A to tak dokonale, jako by tu někdo vyryl fotografii. "Nádhera!" hlesl Jimmy a rukou zajel pod mohutnou desku. Nahmatal hrubé okraje sránek. Prsty přejel po spodu kožené desky a opřel se jimi směrem nahoru. Byl to velice těžký obal, ale s vynaloženým všech sil ji otočil.

Před ním byla nádherná malovaná stránka s ozdobným písmem, které se klikatilo, jako by je někdo zastavil ve víru tance. Tam, mezi barevnými lístečky všemožných rostlil stála pasáž z knihy, ve které si přečel o této věži. Jimmy ji zběžně přej pohledem. Poté vzal stránku za okraj a otočil ji. Pergamen zamlaskal a křehce dopadl na desku. Tíms e uvolnila zvláštní omamná vůně, tak typická pro staré knihy.

Na této stránce nebyly žándé obrázky. Byla celá zažloutlá a v jejím středu stálo jediné heslo:

"Měj se na pozoru. Můžeš použít jen jediného kouzla. Víc už ne. Po jeho vyřčení už nebude cesty zpět a další si nebudeš moci přát. A pokud snad tak učiníš, naši stážci se postarají, aby jsi zmizel z našeho světa, přišel o svoji Fantazii a nikdy více na ni ani nepomyslel."

Jimmy nahlas polkl. "To je teda husťárna" řekl a ještě jednou si přečetl výrok. Za ním se ozval Sam: "No tak tedy, hledej to, co potřebuješ a dej pozor, aby jsi nepodlehl volání jiných kouzel. Mysli na to, pro které tu jsme."

Jimmy přikývl a mlčky otočil ten tajemný list. Další pergamen byl opět hojně pomalován a psalo se na něm o třech kouzlech začínajících na písmeno A: "Akné pryč" "Alkoholu zbohem" "Amorův šíp do srdce vyvoleného."stálo tam.

Jimmy se zasmál. "Tak to fakt ne" řekl nahlas a začal otčet stránky. Oči mu přejížděly přes mnohé vtipné názvy i velká lákadla. Pak narazil na něco, co si vždy přál.

"Neuvěřitelná síla-"hlásal nadpis kouzla. "To bych porazil všechny své nepřátele a nikdo by mě už neotravoval." Pomyslel si v duchu Jimmy "Arime alime gorba..." začal Jimmy pomlu odříkávat dlouhý odstavec veršů ve zvláštním jazyce. Nepřemýšlel už o tom, pro co tu byl. Chtěl být neuvěřitelně silný. Pravý super hrdina, který by něměl žádné mlátiče a pomáhal by slabým a šikanovaným. Byl si jistý, že tohle kouzlo je to, pro které sem přišel. Jak pomalu vyslovoval verše, okolní prostedí se začalo zalívat omamným zápachem a z knihy začaly vycházet zářivé odrazy obrázků. Už odříkával sedmé slovo, když ho něco seklo do lýtka. "Aaauuu." vyjekl a v tom se nit zaklínadla přetrhla, celá atmosféra spadla a místnost byla zase normální. Jediné co v ní bylo cítit, byl on a vůně starého pergamenu.

"Proč jsi to udělal Same." obořil se Jimmy naštvaně na kocoura, jako by byl malé nepsolušné děcko. "Dobrý skuktek. Nečekal jsem, že podlehneš tak snadno. Myslel jsem, že jsi silný a ty jsi podlehl tak brzo. Prostě jsem přerušil to, co jdi chtěl udělat. Jsme tu kvůli něčemu jinému. Máš zbavit svou skomírající Fantazii nepřítele." odříkával kocour jakoby snad toto bylo zaklínadlo. Ale okolí se nezměnilo, takže to byla jen prostá řeč. Jimmy zalapal po dechu. "Proboha. Máš pravdu. Jsem to ale hlupák. Teď musm hledat konkrétně tu správnou stranu a správné zaklínadlo a nic nevyslovovat. Když bych snad zase, sekni mě." "Jak je libo." zemručel Sam a cukl packou.

Jimmy zavrtěl bolestivou nohou ze které crčely čůrky krve. Teď měl hlavu klidnou. A vědel za čím jde. Proto přeskočil dlouhé pasáže kouzel a otevřel knihu až u samého konce. A tam to kouzlo bylo. Samostatné a jakoby později přidané. "Zbavení se škudce na pozemku Fantazie." hlásal jeho titulek. "Tak to by jsme měli" usmál se Jimmy a nasál vůni pergamenu, jako by to mělo být naposeldy, co ji cítí. Potom začal předříkáva jednotlivá slova. Okolí se začalo opět měnit. Tentokrát ho zalila vůně pergamenu a Jimmy cítil, že mu schne oblečení a jeho zápach zaniká. Když už byl u posledního řádku, lítaly kolem něj všechny obrázky ze stránky a na povrch se draly i různé z jiných stran, jako by byly zvědavé, co se děje s jejich kamarády. A pak Jimmy dočetl poslední slovo. Okolí se zachvělo a z knihy vyšla zlatavá zář. Jimmy do ní jako ve snu vložil ruku a světlo ho ihned vcuclo.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Líbilo?

Kam se teď Jimmy dostane?

A pomůže mu to kouzlo?

Tak se tak flákám a...

Druhý měsíc prázdnin se pomalu blíží do své půlky. A já jsem stále doma. Možná ale pojedu na pouť do Chrudimě, což bude vítaná změna. Jinak si stále jen čtu a hraju hry na compu. Fakt zábavné prázdniny, jen co je pravda :-(. Ani nepíšu a nehraju na kytaru na což mám teď spostou času. Možná se to ale teď na chvíli změní, mám zas nápady a chce se mi už konečně dokončit svou rozepsanou knihu, ale kdy to bude?

Na blog ani pořádně nevím co přidávat. Stále jen recenze na knihy a nic víc. A nezdá se mi že by vás to bavilo... komentářů je jak hvězd na modrém nebi. Ale co, sem tam si něco přidám a třeba se mi to zase zlepší.

Úplně jsem se teď zbláznila do Star-warsek :-). Každou sobotu poctivě sedím u televize a sleduju. Nemůžu se dočkat posledního dílu. A chci začít sledovat kreslenej seroš a číst knihy. No a šibe mi ano, ale dla jsem si jako vyzvánění SMS hudbu ze Star-warsek XD. A pak sleduju i Teorii velkého třesku, která mě vážně moc baví a směju se u ní jak divá.

A co vy? Máte rádi něco z toho? A co přes prázdniny děláte?

Aspoň že je hezky. No a zejtra jedu do hradce koupit mamince dárek ptž má ve středu narozky. A já mám v neděli svátek- juhů :D.

Maggie Stiefvaterová - Nářek

Kniha od spisovatelky vlkodlačí romance Mrazení je pro ty, kteří mají rádi romantické příběhy, složité lidské osudy a fantastické světy a nebo to všechno dohromady.

Šestnáctiletá Deirde je zcela obyčejná holka s velkým nadáním pro hudbu a nejlepším kamarádem Jamesem. Vše se ale změní v den, kdy Deirde začne nacházet podezřelé množství čtyřlístků a do jejího života se dostane přitažlivý a velmi milý Luke. Deirde postupně zjišťuje, že není vše jak by mělo být a jí a její rodině hrozí nebezpečí.
Už z první stránek knihy jsem poznala, že tohle bude opravdu dobré čtení. Příběh odsýpal, byl čtivý a člověk se u něj i několikrát příjemně zasmál. Při čtení čtenář začne fandit nově nalezené lásce a rozesmutní se, když zjistí, že to vše možná bylo jen jako. A pak přichází těch posledních sto stran, ve kterých se vše vyřeší a které se z celé knihy nejlépe četly. Já je hltala jako výborné jídlo. Ale konec mě zklamal. Původně jsem si byla jistá, že dám plný počet hvězdiček, ale odfláknutý závěr jednu ubral. Bylo to jako bych jedla velmi dobré chipsy a v tom mi ruka zašmátrala o dno bez jediné brambůrky a já si uvědomila, že mám stále hlad. Byla bych smutná, že jich tam není víc a přála si najit ještě pár někde v útrobách sáčku. A tak skončila i tato kniha- se zdánlivě ukončeným dějem, ale spoustou otázek na něž chci znát odpověď, ale nikdy ji nezískám. Být spisovatelkou této knihy přidala bych ještě jednu krátkou kapitolku. Takový epilog, kde by se vysvětlilo co bylo dál a jak to dopadlo třeba s rodiči a těmi kdo Deirdie zradili.
I přesto ale knihu vřele doporučuji. Bylo to něco neuvěřitelného. Romantický příběh s horou smutku a zklamání, ale malým světýlkem naděje někde v dálce.

Fotky č.4- Letní momentky

Tak mám tady novou sadu foteček. A to pár z letošních prázdnin. Nejsou moc super, ale z některejch mám radost. Tu jsou:

Další pod c.č.

---

- packa pejska našich známých :-)

-takový chvilkový nápad. Pěkná podoba barev, co?

- pavučinka :-)

- a nakonec moje maličkost :D

Toť vše.

Líbilo?

A který nejvíc?