No mám toho teď fakt hodně

Hned v první řadě řeknu, že nevím jak budu stíhat blog.

A taky nevím jak budu stíhat školu.

Jaksi toho na nás valej moc. A musím se ted často učit abych vůbec prošla.

No a pak mám to divadlo což je ted docela často, takže zase nebudu doma.

No a to znamená, že ani nebudu na compu a na blogu.

A když už se dostanu na comp a tak pravděpodobně budu dělat věci do školy.

Takže mi musíte odspustit občasnou delší nepřítomnost. Ono to fakt nejde :-/.

A miss mazlček? Uaaaaaaaaa nevím pokusím se o výkedu ale stejně má malo fotek.

Omyl-23.díl

Tak nevím zda jste minule ten příběh četli taky tady je odkaz. A jelikož se povídka blíží do konce budou příběhy dívek už propletené a každý díl nebude o jedne, ale o obou najednou.

---

UJASNĚNÍ

Katy se zaradovala a klikla na tlačítko Volat. A za chvíli jí to dívka zvedla. "Haló" ozvalo se ze sluchátek a Katy se zhrozila. Ten hlas jí byl velice povědomý.

"Ahoj" řekla prkeně Katy a v hlavě jí začala vřít naštvanost. "Ahoj jak se máš." řekla radostně Denys, netušící že už je odhalena.

Katy chvíli mlčela a pak se zhluboka nadechla a začala řvát: "Ty krávo blbá. Kdo si myslíš že jsem. Že jsem tak hloupá a nepoznám tě. Co si o sobě myslíš. Co sis tím chtěla dokázat."

Servírka vykulila oči a jen kroutila halvou pak si ale nandala sluchátka a nevnímala okolí.

Denys polkla. Tohle nečekala. Jo chtěla nějak dát na jevo pravdu, ale ne takhle. Zamrkala a dala se do povídání: "Víš možná ti to přijde divné, ale já nevím proč jsme to udělala. Doma nemám skoro nic, na comp musím chodit do internetové kavárny, mojeo blečení je šíleně hnusný a brácha se se mnou pořádně nebaví. Tak pochop že jsme tady štastná. Ale je mi to ted líto." "Líto?" řekla Katy trochu více potichu a pokračovala: "Ale ty jsi mi hrozně ublížila. Snad víš co se mi stalo a těžko se mi snáší další rány. Nikdy jsem za jeden měšíc tolik nenaplakala." Denys posmutněla, pochopila co udělala a začaly jí stékat po obličeji slzy: "Já vím. Ach já jsem tak blbá. Co jsem si myslela. Je mi to tak líto kéž by jsi mi to odpustila." "Těžko se odpouští. Hlavně když jsi mi potom ještě napsala a vymýšlela sis. A já naivní uvěřila že to byl omyl."

"Ach jo. Co mám dělat aby jsi mi odpusila?" Katy se zarazila a vtom jí něco napadlo: "Vrať se domů."

Denys zalapala po dechu :"Domů? to myslíš vrátit se?" "Jo nepatříme ani jedna na to místo kde ted jsme, takže se musíme vrátit." "Ale jak?" "Nevím." Denys se zamyslela a vtom jí něco napadlo

"Už to mám. Bude to mít ale jendu oběť. Narozeniny prožijeme každá ještě tady." "Hm a co to je za nápad?" "Až začne škola nepůjdeme tam, sejdeme se na jednom místě kam dojedem vlakem či autobusem. Pak se dohodnem co dál."

"Hm no nezdá se to špatné, ale nebude z toho nějaký problém?" "No radší snad problém, než být u mě ne?" řekla naštvaně Denys. "No asi jo. Ale kde se sejdem." Denys zasupěla zlostí, ale ovládla se "Na nádražív South Anklu?" "No tak jo, tam se dá jet ode mě." "A ode mě taky." "Dobře tak teda musíme se dnes sbalit, přežít narozeniny a pak jdem na to."

"No už se těším na rodiče." "Ani nevíš jak já. No ale radši už půjdu. Víš aby na mě rodiče nepřišli." "Dobře, maminka je ale hodná." "Já vim." Potom Katy hovor vypnula a koukala upřeně na obrazovku. Vypila pití a konečně se zvedla. Zaplatila na chvíli vnimající ženě pití a odešla do domu, kde bude však už jen pár dní.

Denys posmutněla. Vypnula počítač a rozsvítila světlo v pokoji. Úplně zapoměla na únavu a popadla kufr, který měla pod postelí. Od tábora ho vlastně nevybalila. Bylo tam samé hnusné oblečení. A ani ho nedala vyprat. Pokrčila nos i když oblečení nevydávalo žádny pach a všechno vytahala ven. Měla jen prázdný kufr a do něj položila svojí knihu. Pak protřídila své oblečení na špinavé a čisté a špinavé narvala do igelitky. Rozhodla se ho vyhodit i když doma moc oblečení už neměla. Z té hromádky co jí zbyla si ještě vybrala oblečení na útěk a zbytek naskládala na dno kufru. Taška však byla stále poloprázdná. Denys ji však i přes to zavřela a rozhodla se, že to tak nechá.

Katy měla tašku plnou hezkých věcí, ale také nevypraných. Ani ji nevybalovala a opět tašku zavřela tak, jak byla. Nic víc nechtěla a nechtělo se jí to vše vytahovat a pak znovu uklízet. Ulehla na postel a podívala se na noční stolek. Tam ležel sešit. Vzpoměla si že do něj psala věci pro Denys. Byla na ní naštvaná, ale i tak vzala sešit a začala do něj psát příhodu, kterou ví od sestry Fiony. Když přiběh dopsala doplnila ještě pár řádku vzkazu pro Denys a sešit zaklapla. Poté položila deník na stolek, zhasla světlo a tak jak byla, usnula.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Líbilo?

Těšíš se na další díl?

Sejdou se holky nakonec?

Bude mít každá hezké narozeniny?

Hanna-zajímavě zvláštní film.

Protože miluju herečku Saoirse Ronan, musela jsem vidět film ve kterém hraje hlavní roli Hannu.

Hlavní co se o tom filmu musí říci je, že je zvláštní. A to dost.

Je to příběh o mladé dívce se kterou žije tatíněk v lesích a učí jí lovu a boji. Když je připravena na všecko rozhodne se jít do civilizace. Tam je pro ní plno nových věcí a stále se má čemu divit.

V civilizaci to pro ní ale není lehké .Kvůli minlosti jejího tatínka má problémy s jendou policistkou, která chce jejího otce zabít. Hanna se však jen tak nedá a léčkami vyvázne z mnoha svízelných situací.

Během filmu se dozvídá spoustu šokujících věcí a s ní i divák.

Také se setká s jednou rodinou, která jí dost pomůže, ale ona jim však neúmyslně navodí velké porblémy.

Příběh končí zvláštně. Dobře, ale i špatně zároveň. bohužel film se zdá trošku nedokončený. Není jasné co se stalo nakonec s tou rodinou a hodně věcí se neobjasilo. No a dvojka asi fakt nebude :-D.

Film je to ale hezký. Divák stále čeká jak to asi dopadne a po shlédnutí má hodně o čem přemýšlet.

Film můžu doporučit, ale musím hned říct, že to není klasický akčňák. Tokový film jste fakt ještě neviděli.

Ticho tam!!!!

A já nakonec na to téma článek napíšu :-).

Ticho. Někdy ho mám ráda, někdy ne.

Mám ráda ticho na vesnici. Když jdu domů a zrovna nejede nic. Je takové nádherné ticho a jsou slyšet jne občasné zvuky přírody. To miluju. Další ticho mám ráda před spaním XD. Prostě já pak moc myslím a nejde mi psát, ale někdy usnu i u telky :-D.

Pak mám ráda ticho ve škole když nám třeba odpadne první hodina a já tam čekám a všichni jsou ve třídách. Je to divné ticho, ale hezké. A krásné je i tocho v knihovně které prolíná jen šustění stránek knih.

Jinak ale zas ticho moc nemusím. Nesnáším když se třeba koukáme na telku já něco řeknu a ticho. Nidko nereaguje. I kdyby začal říkat:"Ježiš co to meleš" ale aspon něco :-). Nemám taky ráda to trapné ticho když někde s někým sedíš a jen mlčíte. A někdy nemám ráda ani ticho doma. Když jsem doma sama a je ticho reaguju na každý zvuk a někdy see i bojím. Jak já jsem ráda když pak přijedou rodiče. Vím sice že mi nic nehrozí, ale nemám ráda to ticho samoty. Já prostě nejsem ráda sama doma. Pak mi šibe a chodím po domě a kříčím a doufám že se ozve něcí hlas :-D. Zas takhle ne, ale dělám si pak srandu abych na strach nemyslela :-D.

No jinak já ale často vyheldávám tihco. Nesnáším hádání se o ničem protože mě to pak štve a jsem schopná se hádat taky. A někdy ani nevím proč říkám "pšt" i když ten hukot má být :-D. No ale stejně málo kdy na to "pšt" někdo reaguje a málo kdy ztišením :-).

Jinak já ticho zas moc nepotřebuji. Nevím ani proč, ale já si dokážu číst i u telvize. Prostě vypnu okolí a vnímá, jen tu knihu. Ale zas u učení mám raději klid a raději se sama učím. Čtu si to totiž rádá nahlas a přidje mi trapné to číst před někým :-).

No ticho nás i mě provází často a je jen na nás, jak se ho budeme bát či ho milovat. Já si musím na ticho doma zvyknout a přestat se bát kravin a taky se naučit říkat "pšt" jen když se to hodí XD.

A co vy? Máte rádi ticho?

Miluju divadlo ♥♥♥

Ach jak já miluju divadlo. Ty zkoušky byly úžasný.

WOW, ti herci.

No nic začnu mluvit trochu srozumitelněji :-D.

Včera jsem v pět dorazila před divadlo a ostatní holky, až na jednu, se tam sešly. Chvíli jsme čekaly a pak nás pustili dovnitř.

Docela brzo jsem začli zkoušet. Pak v šest přišli herci a začlo se zkoušet s nima. Wow to bylo svělý. Jsou to úžasní herci, sice zatím cvičej, ale hrajou to tak skvěle. No jsem nadšená. A my holky jsme tam různě zkoušeli vše možné, od služebných po pomocníky ďábla :-). No ale mě jak jsem ten den taneční tak jsem trochu dřív odedšla(ale nebyla jsem jediná) a utíkala k mamce do práce. Tam nám nějak blblo světlo tak mě mamka malovala u zářivky :-D. Ale zvládly jsme to a já ještě včas dorazila. No a přišla tam podívat se babička. Moc se jí ti líbilo :-). Hm, nevím co na tom vidí, ale když se jí to líbí :-D XD.

Pak protože jsme chtěli ušetřit cesty autama a v sobotou jsem měla v hradci taky zkloušku, jsem jela s babičkou po tanečních k ní domů. Umyla jsem se, najedla a šla jsme spát vlastně pak skoro hned.

No a ráno vstávání v 7. Uaa mě se nechtělo vstávat :-). Ale už jsem se nemohla dočkat divadla. Když jsem se vyparavila, čekala jsme ještě v zimě na autobus a dojela na místo. Pak jsem šla k divadlu a tam už jedna holka byla. Přišla pak ještě jedna a paní co v divadle taky byla a ta nás pustila dovnitř. No tam byla taky zima .-D. No pak jsme se tam sešly většina holek, ale zase mín, takže už jen 10. Ale cvičit se muselo, tak jsme se střídaly a stihly toho fakt hodně. No pletem to ještě, ale docela nám to jde. A herci zase byli úžasní. No a je s nima sranda. Týjo už se těším na pondělí kdy bude zase další zkouška.

No myslím, že divadlo je moje srdeční záležitost. Miluju to tam.

-To je to divadlo.

-A takhle vypadá vevnitř.

No není to nádhera :-)

Ted se mi nece.

No nepřídávám ted moc, ale nějak se mi nechce. A stejně je málo komentů :-/.

Jinak žiju si pěkně. ve škole děláme nějaký blbý vektory od SCIO a nějak mi to nejde :-D.

Už mám dohodnutý zkoušky na to divadlo tak jsem zvedavá :-)

No zítra tam jdu a pak spěchám do tanečních :-). A pak protžoe to mám i v sobotu jedu k babičce.

O divadle určitě napíšu. Snad to bude dobrý a bud zítra moct odejít dřív :-).

No přidávám dnes víc nebudu. Možná něco o výkendu jestli budu doma nebo až příští týden.

Hm to by bylo asi vše.

Papík.

:-)

Útěk do Fantazie-3.kapitola

Je tu další dílek povídky na pokračování.Doufám že se vám líbí.

---

Když se ráno Jimmy probudil, všimnul si, že vedle postele kde leží, spí na židli jeho maminka. Vstal z lůžka a přistoupil k oknu. Šel pomalu protože ho celé tělo bolelo, ale zvládl to. Bylo brzo ráno a vypadalo to, že bude celý den pršet. Na parapetu u okna si všimnul krásné růže ve váze a vzpoměl si na něco. Sáhl si do kapsy, ale nic v ní nebylo. Pak si uvědomil, že je vlastně ve věcech z nemocnice, ale dost pochyboval o tom, že ve svých věcech něco najde. Po chvíli přemýšlení se otočil a opatrně se přesunul zpět k posteli. Lehl si na ní a koukal do stropu.

Po chvíli sledování bílého stropu zavřel oči a když je opět otevřel hleděl do stropu modrého. Posadil se a nic ho nebolelo. Byl u sebe v pokoji a z chodby slyšel jen hlas čaroděje, který prováděl nejspíš nějaký rituál. Jimmy vylezl z pokoje ven a prošel kolem světélkující místnosti. Šel dál až dorazil k východu a tak vyšel ven. Putoval dost dlouho a ani nevědel kam, když ho zastavilo slabé zamňoukání. Otočil se a za ním stál sytě černý kocourek, který na něj koukal krásnýma žlutýma očima. Jimmy neměl kočky moc rád, ale tenhle kocourek ho okouzlil. Jimmy zkoušel několikrát chodit sem a tam a kocour ho vždy následoval. Vždycky když se Jimmy zastavil tak kocour pronikavě zamňoukal. Po chvíli se Jimmy ke kocourkovi senul a pohladil ho po jeho sametové srsti. Všiml si, že je kocour vyhladovělý tak ho vzal do náruče a šel mu sehnat něco k jídlu. Nakonec dorazil ke kouzelníkově chatrči, kde potom ve svém pokoji našel spoustu jídla a věcí pro kočky. Jimmy kocoura pustil a ten se s chutí dal do misky plné kočičího žrádla.

"Kocoure, kocourku!!" začal volat Jimmy. Přišlo mu to, ale divné a tak se snažil vymyslet nějaké hezké jméno. Dlouho ho nic nenapadalo, ale když mu kocour skočil do klína, měl už jasno. "Budeš se jmenovat Sam." řekl a chtěl na Sama zavolat jestli uslyší, když s ním někdo zatřepal a on se objevil zpět v nemocnici.

Stála nad ním maminka a když Jimmy otevřel oči, políbila ho na čelo a řekla mu: "Tady máš oblečení. Převlíkni se. Už tě propustili." Jimmy se s radostí, ale opatrností převlékl a pak šel s maminkou k autu. Maminka dala vše do auta, ale když chtěl Jimmy nastoupit do auta, zastavila ho a řekla mu: "Chtěla bych ti dát nějaký dárek. Co by sis přál?" Jimmy dlouho nepřemýšlel a vykřiknul: "Kocoura!". Maminka se na něj usmála, nastoupila do auta a řekla: "Tak jo, zajedem do útulku a poté do zvířecích potřeb." Jimmy poté taky nastoupil a jelo se.

Už byli kousek od útulku, když auto prudce zabrzdilo a přes cestu přeběhla černá kočka. "To bylo o fous." vzdychla maminka a otočila s k Jimmimu. Ten však otevřel dveře od auta, řekl: "To je on." a vyběhl ven. A než se maminka mohla vzpamatovat seděl zase v autě s kočkou v náručí. "To je Sam." řekl a pohladil kocourka po hlavě. "To máš rychle vymyšlené jméno. A seš jsi jistý že je zdravý?" "Jo, já ho znám." "Dobře." řekla maminka nakonec a otočila auto směrem k obchodu s potřebami pro zvířata.

Kocurek byl úplně ten samý jako kocour z fantazie. Stejně se k němu tulil, stejně vrněl, stejně vypadal a stejně se choval. Jimmy měl radost, věděl teď, že fantazie není jen jeho vymyšlenýsvět, ale opravdový jiný svět-Fantazie. Sam dával Jimmimu sílu a oprou.Už se necítil tak sám a rodičovské hádky dokázal ignorovat. V každé volné chvilce si hrál se Samem a ani nevnímal jestli je ve svém pokoji ve Fantazii nebo v normálním světe.Jednoho dne se to však změnilo. Ocitl ve své Fantazii, ale Sam nebyl nikde a jeho pokoj byl úplně zpustošený.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Co se stalo?

Najde Jimmy zase Sama?

Na co si Jimmy v nemocnici vzpoměl?

Líbilo?

Těšíš se na další díl?

Scott Westerfeld-Leviatan

V knihovně jsem objevila knihu o které jsem četla v mém oblíbeném časopisu Pevnost. Před týdnem jsem ji sehnala a přečetla si jí. Tady je na ní recenze.

Scott Westerfeld

Leviatan

Kniha se odehrává v první světové válce, avšak v boji jsou velké kovové stroje proti umělým zvířatům. Tzv. Darwinovci proti Indrustialům.

V knize se objevují dva příběhy, které se postupně střídají a nakonec splynou do jednoho společného. První vypráví o mladém princi Alexandrovi jehož rodiče zradí příbuzný a zabije je. Alexander se tedy musí vydat s pár lidmi(jeho učiteli a sluhy) na výpravu protože i Alexandrovi hrozí nebezpečí. V kráčecím strojí prožijí mnoho dobrodružství a ani jedno nebude lehké.

Druhý příběh vypráví o mladé Deryn. Dívce, která miluje létání, ale nemůže se dát k letectvu protože je dívka. S pomocí bratra, který už u letectva je, se převlékne za chlapce a k letectvu se dostane. Po několika strastích nakonec zůstane na palubě veliké zvířecí vzducholodi Leviatan a tam prožije další zajímavá dobrodružství.

Kniha je celou dobu zajímavá a občas není lehké se od ní odtrhnout. Skončila jaksi ukončeně, ale stále má otevřený konec, který nutí k přečtení dalšího dílu, který doufám, že co nejdřív vyjde.

Knihu můžu vřele doporučit. Mě se velice líbila. A ve spojení s krásnými obrázky se bude líbit určitě i vám.

Ale já se taky stydím

No já a nahota? Stydím se trochu. Nikdy bych nešla na nuďárnu.

To mi tak připomíná že jsem jednou v televizi viděla pořad o nudistech co chodí po světě nazí. Jo fakt- prostě je nebaví jen ležet na plážích a tak chodí na výlety nazí. Mě to přijde docela blbý.Oni sice se jako před každou vesnici oblíkaj, ale co když půjde nějaký tábor na výlet a v lese potká nudisty- co si a ty děti pak pomyslí :-). Já proto nudistům nic nemám, ale at si zůstanou na pláži, ven to tahat nemusej :-).

Ale nahota mi osobně zas tolik nevadí. Je to přirozená věc a každý člověk má tu vlastní. Mladé nahé tělo je vlastně hezké. A mimika a malé děti mají nádhernou sametovou kůži :-).

Je zajímavé jak se postupem času stácají lidé stydliví. Jako malí je rodiče nechávají nahé běhat u vody, ale když už jsou starší stydí se někdy i v pavkách. A pak to některým zůstane a někteří to zase změní. Jsou buď nudisti a nebo si oblíkají krátké oblečení :-).

Nahota není špatná. Je spojena s něčím krásným, ale bhužel někdy i s něčím špatným, ale tak to bohužel na světě už je. Netuším jak to bude ža budu mít kluka a jednou před ním budu třeba nahá-no te už je dost silné když si neumím představit i jak si s někým dávám pusu :-D.

No nahota je přirozená věc, hezká věc, ale nesmí se to s ní přehánět- někdy je totiž pak i ošklivá.

Všechno je super. Všechno vychází

Docela dlouho jsem sem nepsala, ale prostě se mi nechtělo.

Ten uběhlej tejden byl ale skvělej.

Dám sem jeho malý přehled:

PONDĚLÍ:

Ve škole pohoda. Hned po ní jsme utíkala na autobus na dramaťák a stihla to docela dobře. Den byl pěknej ale docela náročnej :-).

ÚTERÝ:

Ráno jsem šla s mamkou k doktorovi kvůli ruce(to kvůli čmeu jsem byla na operaci se udelalo znovu).Vše šlo rychle a stihgal jsem ještě první hodinu. Zařídila jsem se ten den ve škole plno věcí :-)

Po škole pak jsem šla na dramaťák a cvičili jsem tam dýchání. Pohodovej den

STŘEDA:

Ve škole byla burza učebnic. Sehnala jsem zbytek učebnic a mám už všechny. Po škole jsem šla do knihvny a tam našla skvělý knihy :-). A pak jsem šla na konkurz do divadla o kterým vím díky dramaťáku. A představte si vyšlo mi to. Bylo tam dost holek a vybrali 12 nej. A já byla ta poslední kterou vybrali :-). Bylo to skvělý. Doufám že to vyjde a budu hrát- jde sice o kompars ale jsem ráda protože miluju dovadlo ze všech stran :-)

ČTVRTEK:

To se nic extra nedělo. Jen jsem konečně jela po škole domů :-). A koukala jsem s bráchou na filmík.

PÁTEK:

Po škole jsem čekala u mamky a pak šla od města pro kalkulačku. Bráchovu jsem rozbila tak jsem si musela koupit novu. Měli jsme Casio a ta byla skvělá. Ted mám levnější Canon a taky udje ale neumí takový věci jak ta Casio :-/.

Pak jsem přišla a ještě zašla pro obaly na ajinu :-). No a pak jsem se začla přirpavovat na taneční. No bylo to pěkně narychlo všecko a nesithla jsem si nalakovat nehty. Jsem trochu trubka že jsem si vzpoměla na tu kalkukačku až tak dlouho :-). Příšla jsme toršku pozdě, ale ještě tam byli nějací kluci tak jsme s jedním tnačila. tentokrát sehnali už kluky a žádná holka neseděla. Jedna jo když jí parner utekl :-). Tančila jsem se čtyřma tanečníkama a jeden byl šíleně nešikovnej :-). A taky tama začal chodit kámoš ze základky tak jsem s ním tančila taky. No tentokrát to bylo docela prima, ale šílene mě pak bolely nohy :-).

A DNEŠEK:

Probudial jsem se nejdřív n 7:00 z jednoho hroznýho snu. Byla to sice docela blbost, ale bylo to tak hrozně živý. Pak jsem se probudial až někdy v 11 :-D. A den šel pohodově hlyvně na compu :-). Ani jsem si nečetla což jsem plánovala. Dnes se budu koukat na Spidermana :-)

A to je asi vše. :-) měla jsem hezký týden.

:-)

Vtipy na téma sourozenci

Na téma sourozenci se několik dobrých vtípků našlo tak tady jsou.

"Tati, co myslíš, kam si mám před sestrou schovat tu čokoládu?"
"Do sebe!"

Šestiletý synek přiběhne za maminkou s brekem, že ho jeho malá sestřička tahá za vlasy. Maminka mu vysvětluje: "Přestaň brečet. Ona je ještě malá a neví, že tahání za vlasy bolí."
Synek odejde a za chvíli je zase slyšet pláč. Maminka doběhne do pokoje a vidí řvoucí holčičku, přičemž synek se na maminku nevinně podívá a říká: "Tak teď už to ví."

Deset hodin večer, dětský pokojík. Petr si ještě v posteli čte, ale jeho sestře už se klíží víčka.
"Já už půjdu spát..." zívne.
"Tak nazdar!"

Vběhne chlapeček do drogerie: "Honem, honem! Ségru napadl včelí roj!"
Prodavačka se zděsí: "Proboha, ale my tady nemáme žádné léky, musíš do lékárny."
"Prosím vás, kdo mluví o lécích? Já chci co nejrychleji film do foťáku!"

Na zahradě honí malý kluk celkem neúspěšně o rok starší sestru, která s úsměvem uniká a ignoruje jeho nadávky. Tatínek je zarazí a ptá se synka: "Pepíčku, proč Aničku honíš?"
"Protože mě štípla!"
"Aničko, proč jsi ho štípla?"
"Aby mě honil!"

Přijde Pepíček domů ze školy a slyší z pokoje své starší sestry divné zvuky. Podívá se klíčovou dírkou a vidí sestru, jak se válí po posteli, vzdychá a říká: "Já chci chlapa. Já chci chlapa."
Pepíček jde do svého pokoje, celý den mu to vrtá hlavou a večer se zeptá maminky, co to mělo znamenat. A máma mu řekne, že na to je ještě malý a až bude větší, tak to pochopí.
Druhý den přijde Pepíček zase domů a odehrává se úplně to samé, zase sleduje klíčovou dírkou sestru, jak volá: "Já chci chlapa. Já chci chlapa."
Třetí den přijde domů a kouká klíčovou dírkou a sestra má v pokoji nějakého frajera a užívají si tam. A večer jsou z Pepíčkova pokoje slyšet divné zvuky, tak se tam sestra podívá a Pepíček se válí po posteli, vzdychá a volá: "Já chci kolo. Já chci kolo."

(brácho jsi tady?)

No nebylo toho zas tolik jak se zdálo, ale tak doufám že vás ta troška vtípků pobavila.

Díky bohu za něj

Nevím jak bych žila bez sourozence a ani si to nechci představovat- na co. Mám o pět let staršího bráchu, je mu 20. Někdo si možná myslí že mít staršího sourozence je hrůza, ale není. Já bych svého brášku za nikoho nevyměnila. Je pravda že se někdy pohádáme, ale to je normální a je to tak málo často :-). S bráchou si neuvěřitelne dobře rozumím. Můžu se s ním bavit vlastně o všem a stále si máme co říct. Jo je jiný než já, hodně jiný, ale možná právě proto si tak dobře rozumíme.

Když jsem se měla narodit brácha se prý moc těšil a pak když jsem už byla na světě mě měl moc rád. Jo občas mě zlobil, ale zlobila jsme i já jeho a možná více než on mě. Brácha byl prý klidně dítě, ale já byla naprostý opak. Stále nespokojená a ukřičená :-). A tak je to trošku i do teď. Brácha je pohodář kterému vše vychází a já jsem energická, stále chci něco dělat a život mi stále hazí klacky pod nohy, ale zas se nenudím :-).

Když jsem začala chodit do školy vyzvedával mě z ní brácha protože rodiče pracovali. Jo to se mnou měl trápení :-) já ho dost zlobila. Ale přešla ta léta a je tu dnešek. On už chodí na vejšku já na střední. Často mi poradí(zrovna dnes mi pomáhal s úkolem na matiku) a každou chvíli se máme o čem bavit. A tím že jsem byla často s ním tak jsem po něm hodně "podědila". Díky němu mám ráda metal, pc hry a plno dalšího. Hodně věcí mám díky němu a jsem mu za hodně vděčná.

Nevím jak bych to bez bráchy přežila. Stačí mi když je na několik dní va kolejích v Brně a už se mi po něm stýská a doma není moc co dělat. Já nemám moc kamarádů a žádnou nejlepší kámnošku. Místo toho mám ale skvělýho bráchu a za toho jsem moc ráda.

Jinak podle mě jsou jedináčci chudáci. Možná maj co chtěj, ale nemaj sourozence a to je podle mě veliké mínus. Jim to třeba tak nepřijde, ale s nimi je to lepší.

Taneční mě zklamaly

Žačínám chodit na střední a protže to mamka chtěla začala jsem chodit do tenečních. Nevadilo mi to a na první hodinu se i docela trěšila, hm uplně na nic.

Mamka mě hezky nalíčila a pak mě s tátou doprovodili na místo. Nepřála jsem si aby tam první den byly, když se budem seznamovat a tak jsem tam šla sama a rodiče šli jinam. No ono by to bylo stejně fuk.

Sedla jsem s tam a přišla za mnou jedna holka. To jedině bylo na tanečních pozitivní. Našla jsem si novou kámošku- nebo ona našla mě. Bavili jsem se a byla pohoda.

Pak začla hodina a zkoušeli jsme nějaky posuny a kroky atd... No a po přestávce si kluci měli vybrat své patrnerky na tanec. A samožřejmě mě si nikdo nevybral :-/. A holek zůstalo hodně sedět. Tančila jsme pak s tou kámoškou ale bylo to na hovno.

U posledního tance řekl ten učtiel či jak se mu říká (:-)) at si ty co netančili vyberou tanečníka at si aspon jěednou zatančej. No šla jsem za spolužákem kterýho tam jediného znám no a jako tančila s ním.

No něco jsem se naučila, ale naštvalo mě že pro mě nikdo nepřišel vždyt snad nejsem ošklivá. A větám rodičů "že se kluci bojej hezkej holek" nevěřím. A jestli jo tak jsou blbí(kluci).

Ale co. Naučila jsem se něco a mám novou kámošku. jen jsem doufala v něco uplně jiného.

-asi tak no XD :-)

Fotky z Řecka-na uměleckou notu

V Řecku mě jednou napadlo fotit "umělecky" :-). A tady je výsledek:

To je vše :-)

Líbí? Já myslím že nic moc extra, ale některý jsou hezký.

Kdo za tím stojí-Harry Potter

O Rowling jsme chtěla napsat už dávno a tak je tu o ní článeček.

J.K.ROWLING

Joanne Rowling, která na svých knihách používá navíc jméno své babičky Kathleen se proslavili díky slavné sáze o kouzelníku Harry Potterovi. Díky němu se za pár týdnů vyšlphala z nuly na vrchol.

Joanne se narodila v Yate, Gloucestershire ve Velké Británii roku 1965.

Nápad příběhu o Harrym se jí v hlavě vyrojil při cestě vlakem z Manchesteru do Londýna. Na konečné zastávce už měla vymyšlenou většinu postav a základ příběhu prvního dílu série-HP a kámen mudrců.

Joanne se přestěhovala do Portugalska kde poznala televizního reportéra Jorga Arantese se kterým měla dceru. Manželství však dlouho nevydželo a ona se se svou dcerou přestěhovala do Edinburgu. Knihu dokončila v místních kavárnách v době své nezaměstnanosti.

Knihu vydala pod iniciály J.K. protože se vdavatekství obávalo menšího prodeje, kdyby bylo zřejmé, že knihu napsala žena.

Po obrovském úspěchu prvního dílu napsala Rowling 6 dalších pokračování a 3 doplňkové knihy(Famfrpál v průbehu věků, fantastická zvířata a kde je najít, Bajky barda Beedleho). Všechny doplňkové knihy se objevují v příbězích o Harrym.

Nakonec byly vydány všechny knihy, jejichž vydání a napsání bylo ohroženo soudním sporem s Nancy Stouffer, která tvrdila, že Rowling svou sérii postavila na jejich knihách, kde se objevilo několik stejných výrazů jak v knihách o Harrym. Nakonec se spor vyřešil a knihy vyšly všechny. Poslední kniha byla vydána na začátku roku 2008 a strhla rekrod prodejnosti první den po vydání knihy (knihu si první den koupilo 11 miliónu čtenářů).

V roce 2001 byl podle knih do kin uveden film, který sklidil také obrovský úspěch ale i vlnu kritiky. Nakonec však filmy vše zvládly a poslední díl shlédli diváci v roce 2011. Všechny filmy měli skvělý úspěch, podobně jako knihy. A Rowling u všech scénářů asistovala, protože chtěla aby se co nejpřesněji řídil originálním příběhem.

Joanne se během pěti let stala multimilionářkou a knihy jí přinesly slávu a úspěch.

V současné době žije se svým mužem Neilem Murrayem se kterým má dvě děti.

Pár vydání knihy:

:-)

První den ve škole :-)

A už máme 1.září a první den ve škole za sebou.dneska to byl pěknej chaos.

Když jsem jela do školy a ve škole bylo vše v pohodě. Viděla jsem kámošky a poznala novou třídu. Jsou prima a je s nima sranda a třídní je v pohodě taky je s ní sranda. Sedla jsem si s kámoškou do první lavice ke dveřím a jsem spokojená :D.

Ve škole to proběhlo v pohoddě, učitelka nás provedla po škole a řekla nám školní řád (jako každý rok :-)) no a bylo to prima.

Ale chaos začal pak. Šla jsem vyprovázet kámošky a pak k mamce do práce a přišla babička. Chtěla jsem jít na Zápis na dramaťák kam od letoška budu hodit no a nakonec se mnou šla babička. A jak to tak bývá s babičkou jsme se trochu ztratili. Já sama bych vystoupila o zastávku dřív a místo našla, ale jeli jsme dál a nenašli to hned. Ptali jsme se a nakonec sme se vraceli zpět a domotali se tam, ale nebyla jsem ráda, že tam je se mnou babička. No a tam jsem nevěděla vůbec o dělat. Zeptala jsem se jedný učitelky a ta mě zavedla ke správné učitelce, která mě bude mít. Domluvila jsem si to pěkně na pondělí a úterý kdy mám školu do dlouho tak po tom. A to je super protože budu jen dvakrát do tejdne nestíhat autobus a tři dny budu moct jezdit domů.

Nakonec to byl ale prima den a já jsme se vším spokojená.