Joker- recenze

O víkendu jsme si konečně zašla na velmi oceňovaný film Joker. Tušila jsem předem že to bude dobré, ale nečekala, že až tak. Od prvních minut filmu, které se zdály trochu rozpačité jsem zůstala nalepená na plátně a neodtrhla se až do konce. Film mě chytl a nepustil a to především svou realističností a surovostí, která v tomto případě nebyla na obtíž, jak to někdy u filmů bývá, spíše naopak.

Joker je komiksový film, který ale komiksovost připomíná jen okrajově, vlastně kdybych nevěděla o jakou postavu se jedná, ani by mě nenapadlo, že se jedná o film na základě komiksu. Komiksové filmy z posledních pár let jsou totiž na mě moc "ujuchané", uspěchané, rádoby akční a přeplácané. Joker je něco zcela jiného. Jak už bylo zmíněno v mnoha recenzích, je zde zřejmé propojení s temnými filmy ze 70 let jako Taxikář nebo i pozdější Fight club z 90 let apod… Ty mají neopakovatelnou atmosféru a té se tento film mapující tuto dobu dost přiblížil. Nenápadné propojení s Batmanem (tehdy ještě malý Brucem) je pak milým bonusem.

Na úspěchu a kvalitě filmu má zásluhu především hlavní představitel Jokera Joaquin Phoenix, který jakoby se pro tuto roli narodil. Dobře mu sekundují i další herci i atmosféra, která je tak hutná a silná. Díky Phoenixovi jsme svědky postupného stupňování a růstu šílenství hlavní postavy o kterém už si řekneme, že horší to být nemůže a stále je zde růst a větší šílenost. Skvělá na filmu je především jeho realičnost a to, že hlavní postavu vlastně chápete. Samozřejmě neschvalujete jeho činy, které jsou řádně extrémní a skoro až přehnané, ale čistě logické a na jednu stranu i pochopitelné. Joker tak působí spíše jako někdo s kým bychom měli soucítit, než ho nenávidět, podobně jako aktivisti, kteří z něj neplánované vytvořili hrdinu a podpořili jeho šílenství. Právě propojení s protesty a nenávistí vůči zbohatlickým pohlavárům (které rezonuje i dnešní dobou) je další silnou stránkou filmu. Podobně jako hrdinova mysl se rozkládá i město a náhle už má logiku, proč se Gotham prohlašuje za prokleté město.

Phoenix se pak do Jokera vtělil zcela. Jeho šílený smích opravdu děsí a velmi oceňuji i jeho zdravotní vysvětlení, čímž má postava Jokera ještě větší logiku. Úplně mrazí při pohledu na jeho vyhublé tělo díky čemuž je zřejmé, že svou roli vzal opravdu vážně. Není zde nic umělého ani přikrášleného, reakce všech jsou logické a na místě a hlavně dobře psychologicky podpořené. Právě psychologická promyšlenost díla a scénáře tvoří s filmu opravdový klenot.

Film sice působil všemi vjemy dosti dlouze a základní proměna v Jokera se nakonec objevila až ke konci, ale vše bylo jak má být a film ani jednu minutu nenudil. Vlastně to ani není tak dlouhé, ale hodně hutné. Žádná část filmu není zbytečná a mile mě překvapilo i mnoho nečekaných zvratů. Film byl možná hodně hlasitý a šokující, ale zde to nebylo na obtíž, spíše naopak to vystihovalo pocity lidí na plátně, které prožívali i diváci, soudě podle jejich šokovaných reakcí. Jako třešnička na dortu je pak suchý a černý humor, který dotváří atmosféru a z Jokera dělá klenot a snad i kult.

Dlouho jsem neviděla takto dobrý, psychologicky propracovaný, surový a hutný film, který ve mě od první minuty i po odchodu z kina stále rezonuje. Však po jeho konci jsme chvíli jen nehnutě seděli a nevěřícně vstřebávali ten zážitek, než jsme se o tom začli bavit. Věřím, že je to jeden z těch filmů, který je třeba nutno shlédnout víckrát, aby člověk zachytil všechny skryté momenty a že pokaždé vám dá film něco jiného. A ráda se na film ještě několikrát podívám. Joker je určitě nejkvalitnější komiksový film, který je s komiksem propojen jen tenkým provázkem a hlavně je to také jeden z nejkvalitnějších filmů posledních let (možná i pár desetiletí). Jokera vřele doporučuji, je tedy dost drsný a plný násilí, takže možná ne každý se bude cítit příjemně při jeho sledování, ale je to dokonalý popis šílenství spojený s rozpadající se společností a malá sonda do špatnosti světa, která přetrvává dodnes.