Miluji plánování aneb. moje láska k diáři

Od určité doby si nedokážu představit svůj život bez diáře. Jsem člověk, který má rád vše naplánované a věci také dělá s předstihem. Spontánní jsem nikdy moc nebyla a když se něco náhle nečekaně změní, často mě to rozhodí. Čím jsem starší, tím víc se mi začaly nabalovat povinnosti a ne vždy jsem je udržela v hlavě, a tak jsem si vedle kalendáře na stole, který jsem spíše měla kvůli hezkým obrázkům, pořídila i diář. Nějaký jsem měla už jako malá, ale tam jsem toho moc nepsala. Někdy od střední ale začal být  mou pravidelnou součástí. Prostě když si něco nenapíšu do diáře, skoro jakoby to nebylo a taky nesnáším, když se něco napsaného v diáři zruší- nerada v něm škrtám. 

    Od určitého věku jsem si oblíbila pěkné a trochu dražší diáře. Jednou jsem v knihkupectví objevila nádherné sešity PaperBlanks a zjistila, že mají i diáře a ty vypadaly jako staré knihy- prostě něco pro mě a od té doby jsem si je začala pravidelně kupovat každý rok jednu “starodávnou knihu” a slýchala jsem na ně i chválu. Vždy mělo své kouzlo když jsem ho mohla vytáhnout z tašky. Letos jsem si sice koupila diář od jiné firmy, ale opět ve specifickém stylu. Prostě si potrpím na lepší a neobvyklé věci. Diář je pak pro mě nezbytná věc, musím ho mít stále u sebe a tolik mě baví vždy když do něj můžu něco nového napsat. O to víc jsem nadšená, když píšu do zcela nového diáře. 

    Nejvíc jsem si svou lásku k diáři uvědomila v době koronavirové krize, kdy se skoro nic nedělo a diář tak smutně ležel ladem. Jak jen se do mě opět nalila vlna radosti, když jsem si po létě mohla začít psát nové povinnosti a diář se zase naplnil. A stolní kalendáře, které mám jeden doma a druhý na kolejích také. Prostě ráda plánuji a potřebuji na to mít vhodný arzenál.

A co vy? 

Také nedáte na svůj diář dopustit? 

Nebo jste přešli na modernější elektronickou variantu? 

Nebo si snad všechno pamatujete?