Andrzej Sapkowski- Zaklínač

Před pár dny jsem dočetla poslední díl románu o zaklínači. A protože to bylo něco skvělého dám se na celou ságu recenzi.

Geralt je zaklínač a tak zabíjí příšery za peníze. O zaklínačích se však tvrdí, že nemají žádné city a pokud je to pravda, Geralt je toho výjimkou. Putuje po světe a cestou potkává princeznu Ciri, která bude jeho životě znamenat hodně.

Povídky v prvních dvou knihách seznamují čtenáře s postavou Geralta a začínají příběh Geralta a Ciri, který se odehrává v pěti dílech románu. V něm se na pozadí války promítá příběh plný lásky a napětí.

Pět knih románu možná někomu přijde moc dlouhých, ale nesmí se nechat odradit. Knihy se totiž čtou svižně a po dočtení každé z nich, chce čtenář vědět co se bude s hrdiny dít dál. A že to nemají lehké. Příběh je plný napětí a zápletek a pomalu se dostává k závěru, který však může zklamat. Není to úplný happy-end a ve čtenáři zanechá spoustu otázek. Ale i tak je to příběh ukončený, který se možná ještě rozuzlí v novém románu, který prý spisovatel píše.

Ságu mohu vřele doporučit. Je to fantasy jak má být a každý díl vám přinese mnoho hodin napětí a dobrodružství. Dýcháte společně s postavami a už od prvních řádků jim fandíte, aby jejich cesta byla co nejjednodušší. Příběh je servírovaný dost krutě a na nic si nehraje. A to je jeho veliké plus.

Ságu o zaklínači si troufnu vřele zařadit mezi nejlepší knihy co jsem kdy četla. Nemyslím si, že ji nějaké knihy předčí. Je pár knih na stejné úrovni, ale ani jedna není lepší.

Knihám dávám plný počet bodů, protože se na nich nedá najít jediná chybička. A kdyby šlo dát něco víc, než plný počet bodů, určitě by je ode mně tato sága získala.

-povídky

Jak si tak znuděně žiju

Dlouho jsem nepsala. No ani se mi nechtělo po tom kolik jsem dostala komentářů. Nevím co se děje. Píšu zas, mám docela pěknou návštěvnost a komenty nikde :-(. Jsem z toho docela smutná, protože mám tenhle blog ráda a říkám si pak, pro koho teda ty články píšu. Ale dneska něco přidám, třeba mě příjemně překvapíte :-).

Letošní prázdniny mohu prohlásit za nudné. Nejdedu nikam na dovču ani na tábor a ani brigošku jsem se nezařídila. Doma sedím, ležím a nudím se. Čtu a zevluju na počítači. A stále jsem taková jaksi smutna protože se cítím sama. Když se toiž člověk nudí, víc myslí na kraviny a lituje se :-).

Ale včera to bylo prima. Šla jsem ven s mou kámoškou Luckou a vytáhla své nové glády. A bylo to vážně bombastický. Šly jsme se nejdřív projít do parku a pak jsem si šly sednout do cukrárny a daly si milk-shake :-). Byly to moc příjemně strávené dvě hodiny. Jo a dost jsem se nasmály :-).

A jinak jsem přes prázdniny byla použe u babčiky a pak doma, doma a ještě doma.

No co bych vám z těchto nudných prázdnin dál psala. Je to asi vše. Mějte se krásně.

Vaše Bublushka.

-mé nové botky, mé nové botkýýýýýýý

O.R.Melling-Měsíc lovce

Gwen a Findabhair jsou dlouholeté kamarádky a sestřenice. Po delší době odloučení se o prázdninách opět sejdou a odcestují na výpravu plnou dobrodružství a napětí. Už od dětství věří na kouzelnou říší bytosti, jejíž kořeny se nacházejí v tajemném Irsku.

Dívky svou vysněnou říši sice naleznou, ale ne za takových okolností, jak by si přáli. A tak Findabhair zmizí a Gwen jí jen s malými stopami musí hledat. Při putování nachází nové, ale ihned věrné přátelé a odhaluje neuvěřitelnou a hrůzostrašnou pravdu.

Měsíc lovce je napínavý příběh plný lásky a odhodlání. Gwen a její přátelé se pouští do neuvěřitelných dobrodružství a nikdy není jasné, že vše dopadne dobře. A ještě ke všemu stojí v pozadí neúprosný Lovec, který se rozhodl, že opět chce svou oběť. Jak to všechno dopadne? To se dozvíte na stránkách tohoto příběhu.

Kniha Měsíc lovce je skvělé počtení. Nenechá čtenáře vydechnout dokud nedočte poslední řádky. A už od prvních stránek je nasycený magií a očekáváním něčeho velkého. Kniha je součástí série Knihy říše bytostí, ale podává samostatný příběh s vlastním koncem, který je uzavřený i otevřený zároveň. Knihu vřele doporučuji a jeden bodík ji umažu jen proto, že se nevyrovná těm nejlepším knihám, co jsem kdy četla. Ale počteníčko je to skvělé a přesvědčuje nás o tom, že spisovatelka to se slovy umí a že má moc ráda své rodné Irsko.

Plants vs. zombies- roztomilá hříčka pro každého

Máte rádi kytičky? a máte rádi zombíčky? tak to je hra Plants vs. zombies pro vás ta pravá. Svou zábavnou a roztomilou formou vás k sobě upoutána na mnoho hodin. A když jí jednou dohrajete, nedá vám to a brzo začnete hrát znovu.

Vašim úkolem v této hře je zabránit zombíkům proniknout od vašeho domu. Pěstujete květinky, které mají zabránit průniku nemrtvých (ne)přátel na konec cesty a do domu. Dům chrání poslední záchraná sekačka, která vyrazí, když se jí zombík dotkne, ale potom co odjede, už nemá dům žádnou ochranu. A zombíků je stále víc a mají hůře porazitelné jedince.

Několik kol hry, ve kterých se střídá den a noc, kde každá má své určité výhody, je průběžně provázeno různými hru zpestřujícími minihrami. Když budete pilně hrát, minihry se vám otevřou jako samotná aplikace. A i když se k závěrečnému bossovi dá dostat docela rychle, některá kola jsou těžší, než se zdají. Ze začátku budete mít možná ze hry trochu chaos, ale postupem času si najdete svůj styl a budete kosit zombíky, jako by jste to dělali každý den u vás na zahradě.

Je to velice pěkná hra. Promyšlená a velice zábavná. Pokud se dostane už dost daleko a zákaldní hra vás přestane bavit, můžete si odskočit do miniher, které mají mnoho možností, jak si vidělat potřebné korunky a zabít čas. Hru doporučuji. Je pěkná a pokud vám nebude vadit její pestrobarevnost, přiroste vám k srdci. Není to sice žádná akcí nabitá rubačka, ale svým kouzlem si chytla a chytí mnoho hráčů? Necháte se chytit taky?

Útěk do Fantazie-11.kapitola

---

Vše kolem něj bylo růžové a děsně to tam páchlo. Nohy měl namočené v jakési vodě, plné všelijakých kousků. A taky ho začaly svědit holé ruce. "Halooo, je tu někdo." zakřičel a ozvěna se zvláštně vlnila. Jimmy se otočil a najednou polkl a zvedl se mu žaludek. Žaludek v žaludku... Poznal to, byl v něčím žaludku. "Fuj, Gertrudo, ty jsi mě nevyplivla?" vykřikl. V tom se mu v hlavě ozval brumlavý hlas. "Já nejsem moje sestra. Já jsem Fido, a jsi v mém žaludku." "Cože? Gertruda má v sobě tvůj žaludek?" "Ne, ty hlupáčku, přesunul ses sem. Tady máš svůj úkol." "A jakej? dostat se ven?" "Ano, ale spěchej, mé zažívací šťávy už začínají pracovat." Jimmy se koukl na své ruce a lekl se, měl je celé červené a plné puchýřků. "Aaa, kudy?" řekl zoufale Jimmy "To je tvůj úkol." dořekl v jeho hlavě tvor a už se neozval.

Jimmy se s vytřeštěnýma očima ohlížel kolem sebe a vtom v dáli zahlédl žluté světlo. Proběhl růžovým žaludkem, který byl dost dlouhý a stanul před otvorem. "Sakra, kam to teď míří?" zabrumlal si a před očima se mu objevil model žaludku kočky z hodin přirodopisu. "No, doufejme, že tohle zvíře je savec. To znamená, že odsud jsou dva otvory. Do tlustého střeva a do jícnu. Ale kam vede tenhle? Do střeva se mi fakt nechce." přemýšlel nahlas Jimmy. Když ho však zabolely ruce a ucítil, že mu přes rozpadající se kalhoty kyselina poleptává i nohy, neváhal a vstoupil do otvoru. Nezačal padat a kyselina ho už nechal napokoji. Usoudil tedy, že se dostal do jícnu. Žlutý tunel vedl nahoru. Šel po něm tedy, až dokud byl tak strmý, že to nešlo dál. Chvíli přemýšlel a pak položil ruku na výstupek a vytáhl se nahoru. Jícen byl členitý a tak se po něm dalo dobře šplhat. Už byl skoro na hranici svých sil, když se nad ním objevil veliký zaklopený otvor. "Asi jsem už a konci." pomyslel si a jednou rukou se zapřel o blánu. "To je asi záklopka dělící dýchací trubici od jícnu." vybavilo se mu v duchu. Pak se zapřel nohama a svými posledními silami zatlačil. Podařilo se mu těžko ublánu mírně zvednout a tak do otvoru vložil ruce. Potom se pomalu sunul z jícnu ven a syknul bolestí vždy, když se jeho kyselinami podrážděná kůře otřela o stěny. Konečně vylezl a ocitl se na růžovoučkém jazyku, plném naducaných chuťových pohárků. Nad ním se v celé své kráse skvěl čípek. Jimmy věděl, že ústy se ven asi nedostane jen tak, a tak vyskočil nahoru. Divil se, že to dokázal, protože byl silně vyčerpaný, ale dosáhl na čípek a zachytilse na něm. V tu chvíli se to v tělě žiovčicha zachvělo a on neuvěitelně rychle vyjel ven i se zbytky potravin, které obsahoval žaludek.

Pláca lse tam jako na břeh vyvrhlá ryba. Když se vzpamatoval a dostatečně oklepal, vzhlédl. Nad ním stál obrovitánský slon. "Tak v tvém žaludku jsem byl." křikl nahoru Jimmy. Slon na odpověď zatroubil a pak se jeho chobot přesunul k Jimmymu. Zakryyl ho a tentorkát Jimmy už nezavřel oči. Chtěl vědět, co se bude dít.

Prvotní černotu nahradil záblesk světla a on se ocitl na hnědé větvi velkého stromu. Čekal, že bude nově oblečený, ale stále měl ruce plné puchýřů, roztrhané oblečení nacucané žaludečními kyselinami a vodou a taky děsně páchl. Sově, která stála před ním to ale očividně nevadilo. "Ahoj." řekl neutrálně Jimmy "Vítej" zahoukala sova a křídlem si nasadila na zobák brýle. Vypadala velice inteligentně a Jimmy tušil, že úkol, který mu dá, bude opravdový oříšek. "Tak, ty jsi se dostal, přes mé sourozence? To je obdivuhodné. Ke mě se dostali jen tři lidé?" "Kdo to byl?" vyhrkl Jimmy "To je tajemství, které ochárnci Mlžné věže nikdy neprozradí. Jako tvé jméno, Jimmy." "No dobře tedy, tak mi dejte úkol." "A nechceš se mě na něco zeptat? Vím všechno a dám ti jednu odpověď na jakoukoliv otázku." Jimmy hořečně zapřemýšlel a i když se mu v hlavě vířila spousta otázek, řekl jedinou, která se nezdála být moc duležitá, ale chtěl na ni znát odpověď. "Jakto, že když jste vy čtyři sourozenci, jste každý jiné zvíře?" Sova se zasmála ve svém voleti, ale odpověděla mu. "Za to může náš otec a také my sami. Zakladatel Fantazie vytvořil Mlžnou věž a její čtyři ochránce. Nejdřív jsme byli každý velký černý medvěd. Ale Otec si řekl, že to tak nechce a tak nám pověděl, že každý můžeme mít podobu jakéhokoliv zvířete budeme chtít. A tak jsme se tedy rozhodli jak jsme chtěli." dořekla sova. "To byl Bůh?" vyhrkl Jimmy, ohromený sovininou odpovědí. Sova houkla. "Jen jednu odpověď říkám. A teď se budu ptát já. Až odpovíš, dostaneš se do Mlžné věže a tam najdeš to, co potřebuješ." "Co je to?" "To, co potebuješ." Jimmy se zašklebil, ale tomu sova nevěnovala pozornost a položila mu otázku:"Až to budeš mít v ruce, nikdy to z ní nedáš pryč. Co je to?" po ní nastalo dokonalé ticho.

Jimmy hořečně přemýšlel a neměl ponětí, co odpovědět. Posadil se do tureckého sedu a prohraboval se svými vzpomínkami, což šlo náhle neuvěřitelně lehce. A najednou si vzpoměl na pohřeb své babičky a měl jasno. "Je to pohřební kytice pro nebožtíka na mém vlastním pohřbu. Pokud mi jí dají do rukou, už jí nedám pryč, protože jsem mrtvý. A to bude vlastně cokoliv, co mi po smrti do ruky dají A půjde to se mnou do hrobu, či urny." řekl vláčně Jimmy. "Správně" houkla zvesela sova a pak ho s radostí přikryla křídlem. Když se temnota opět proměnila v jiný prostor, rozevírala se před ním chodba, na jejímž konci bylo šedé shodiště. "A už jsem tady." výskl si Jimmy a radostně se rozběhl k schodišti v Mlžné věži...

POKRAČOVÁNÍ PŘÍSTĚ

Líbilo?

Najde tam Jimmy to, co potřebuje?

A co to je?

Kdo za tím stojí-Suzanne Collins

Stále okouzlená sérii Huger Games sem dám článek o jejich autorce:

Suzanne Collins

Narodila se 10.8.1962 v Connecticutu. Vystudovala obor dramatického psaní na Newyorské univerzitě a v součastnosti žije se svým manželem a dvěma dětmi v Connecticutu.

Dráhu spisovatelky započala v roce 1991 kdy psala scénáře na show pro děti. Později se při práci setkala s Jamesem Proimosem a ten ji inspiroval k psaní vlstních dětských knih.

Její prvotinou byla detekntivní kniha Fire Proof: Shelby Woo #11, která spadla do série knih o Shelby Woo psanou různými spisovateli.

V roce 2003 byl vydán první díl série The Underland Chronicles, inspirovaný Alenkou v říši divů. Série měla pět dílů a poslední vyšel roku 2007.

Dále napsal ještě dětskou knihu When Charlie McButton Lost Power

V roce 2008 vydala Collins první knihu slavné trilogie Hunger Games. Příběhem se insporovala řeckým mýtem o Theseovi a Minotaurovi. A na celkový nápad přišla, když v televizi přepínala mezi Reality show a zprávou z války v Iráku. V roce 2010 vydala poslední díl této série. Suzanne původně plánovala napsat jen jeden díl, ale potom, co Katnissin příběh dopsala, bylo jí jasné, že s ním musí pokračovat dál. Díky tomuto úspěcu se v roce 2010 dostala na seznam nejvlivnějších lidí, sestavovaný časopisem Time.

Podle prvního dílu série Hunger Games byl natočen film ke kterému ona sama psala scénář. Natáčí se už i druhý a třetí je určitě v plánu. Film měl velký úspěch- za 4 týdny dokázal vydělat 494 milionů dolarů.

Suzanne Collins je opravdu velice šikovná spisovatelka a teď se její fanoušci mohou jen těšit, co dalšího napíše.

Suzanne Collins- Hunger Games

Včera jsem si dočetla poslední dílek série Hunger Games a jelikož jsem plná názorů a dojmů z knih, dám sem na Hunger Games recenzi.

Série Hunger Games vypráví příběh jedné zprvu zcela obyčejné dívky Katniss, která žije ve vládou sjednocené zemi. Země je rozdělená na 12-krajů a v tom 12-tém žije Katniss se svou rodinou. Každý rok se v hlavním městě zvaném Kapitol odehrávají Hladové hry, reality-show, na které se zabíjí a vyhraje ten, kdo přežije. Na ně se posílají děti lidí ze všech krajů jako trest za neposlušnost. A shodou náhod a nešťastných událostí se do arény dostane Katniss.

Příběh postupně graduje a téměř každá kapitola končí situací, kvůli které musíte otočit stránku. Je vidět, že se u knih spisovatelka stále zlepšovala, protože poslední díl je plný nečekaných zvratů a už nepokulhává jako pár místeček v prvním a druhém díle. Mě osobně se nejvíc líbil právě poslední díl. Síla vzdoru je plná napětí a vy jen dýcháte společně s hrdiny a modlíte se, aby neumřeli. A smrti je tam dost, na můj vkus až moc. Ale hlavní protagonisté (Katniss, Peeta a Hurkán) přežijí až do konce-autorka se s nimi nejspíš dost "spřátelila" a zabít je nedokázala. Do příběhu plného krutosti a smutku dává malé světélko naděje milostný trojúhelník Katniss Peety a Hurikána. A jak to dopadne neprozradím, ale já to teda takhle neočekávala.

Konec příběhu mě ale zklamal. Čekala jsem něco velkolepějšího, ale to se asi ani moc nedalo. Každopádně je série Hunger Games skvělé počtení a vřele ji doporučuji. Jednu hvězdičku jí odeberu jen za to, že se mi místy nelíbilo jednání hlavních hrdinů a příběh byl někdy zbytečně spletitý.