Hned na záčátku se přiznám. Miluju černou. Mám ráda mnoho barev, vedle černé i dost odlišnou růžovou, ale černá má své vlastní kouzlo, které jiná barva nemá. Mám ráda metal a k němu patří černá jako k záchodu patří toaleťák. A tak teď také nosím nejvíc černou. Je pravdou, že v naši rodině je nejvíc prádla černého, máme i barevné (a já nejvíc), ale černá prostě vede. A právem. Říká se, že zeštíhluje a já ještě říkám, že podtrhuje krásu. Hodně lidí v ní vypadá sexy. Vždyť skoro každý kluk vypadá skvěle v obleku a to je možná podminěno trochu i tím, že je většinou černý.
Černá však patří i k smutným věcem. A to k smrti, které se hodně lidí straní a bojí se jí. Jako znamení truchlení se nosí na pohřby a lidé si odjakživa představují, že po smrti a oslepnutí nastává tma. Peklo je tmavé, noc je tmavá a ta lidi přitahuje a láká je do svých sítí. Není divu, že v některých městech začíná život, až po setmění. Ze tmy vylézají i všemožné mýtické bytosti jako obllíbené upíři nebo jejich nepřátelelé vlkodlaci (které mám já osobně o mnoho radši).
Černá je skvělá a bez ní by byl život chudší, i když často provazí smrt a mnoho smutných událostí. Já se černé nikdy nevzdám a těm, kteří ji nemají rádi jen vzkazuji: nevíte o co přicházíte.
Žádné komentáře:
Okomentovat