Je to pár dní co jsem se vrátila z Brutalu a opět tu přibude menší reportáž. Tentokrát je ve více novinářském duchu- protože jsem ji původně plánovala do Novinek, ale nereagují tak dávám sem. Plus na konci odstavec navíc s mými dojmy.
V sobotu skončil metalový festival Brutal Assault v pevnosti Josefov. Akce proběhla v přátelském, pohodovém a příjemném duchu, ale neobešla se bez komplikací. Festival sužovaly velmi vysoké teploty, výpadek proudu i požár.
Festival odstartoval už v úterý 7. srpna, den před oficiálním zahájením. To už se do Josefova sjížděli fanoušci z celého světa, aby se stihli včas ubytovat a zaregistrovat lístky. Letos se nově odehrávala uvítací párty před zahájením festivalu v areálu, kde zahrálo šest kapel jako například Root, Suicidal Tendencies a další a festival se tím tak vlastně o den prodloužil. Do areálu to tak přitáhlo velké množství diváků, avšak největší nápor nově příchozích byl ve středu. Při čekání na odbavení lístků se čekaly dlouhé fronty, ale lidé si je zpříjemňovali povídáním, většina přijela ve velmi dobré náladě. Větší množství zákazníků zaznamenaly i obchodní domy v okolních městech.
"Brutal přivede vždycky hodně lidí a nakupují ve velkém, ale je pravda že je s nimi nejméně problému s porovnání s návštěvníky jiných festivalů," zhodnotil situaci zaměstnanec obchodního domu v Náchodě.
První den se začalo hrát už od dvou hodin a na podiích se vystřídalo velké množství jmen a žánrů. Jedněmi z tahačů prvního večera byly kapely Canibal Cosrpse a Gojira. Mimo sledování hudby na několika různých pódiích se pak diváci mohli bavit na velkém množství stánků a míst. Součástí festivalu byly i výstavy a možnost projít si různá zákoutí Josefovské pevnosti. Letos byla veřejnosti zpřístupněna nově zrekonstruovaná část, nazvaná Bastion, která rozšířila už tak velký areál festivalu. Další novinkou byl třeba autodrom, který hlavně ve večerních hodinách přitáhl velké množství nadšenců. Dále mohli lidé navštívit Horor Cinema, kde se promítaly různé alternativní a hororové snímky. V místnosti vedle byl pak takzvaný ambientní prostor, kde vládla tajemná trochu psychedelická atmosféra, podpořená alternativní hubou, přítmím mírně prosvětleným barevnými světly, doplněná občasným umělým kouřem, stánkem s absintovou limonádou a lidmi odpočívajícími nebo přímo polehávajícími na gaučích, kterými byl prostor z velké části zaplněn.
Výpadek proudu i požár
Čtvrtek byl podobně jako přechozí den v tropických teplotách, což bylo znát na všudy přítomném suchu, velkém množství prachu a varováními se zákazem rozdělávání ohňů. Horko pak zpříjemňovali hasiči, kteří v těch nejteplejších hodinách projížděli areál a kropili střechy stánků, prostor před pódii i nadšené fanoušky, kteří se tak skvěle osvěžili. I tak se nezabránilo komplikacím, které si jako naschvál vybrala dánská kapela Myrkur. Kapele dominovala tajemná světlovlasá kráska v dlouhých vlajících šatech disponující vysokým hlasem, z něhož místy běhal až mráz po zádech. A při jedné skladbě, kdy zpěvačka Amalie Bruun vyzpívala nádherný tón, náhle vypadl proud. Diváci reagovali udiveným a mírně naštvaným hukote. (odkaz na video situace na instagramu kapely:
https://www.instagram.com/p/BmS3B6tHf2k/?taken-by=myrkurmyrkur ). Zpěvačka se ale nenechala odradit a pár minut bez proudu rozehřívala diváky skandováním a bubny. Světla se po několika dlouhých minutách rozsvítila a kapela tak s nadšenou podporou začala novou píseň. Tu však musela znovu přerušit, ne však už výpadkem proudu, ale z důvodu mírného požáru, který zachvátil horní část hradeb. Oheň byl rychle uhašen a nerozšířil se mezi návštěvníky. Stalo se to v místě nad areálem, kam veřejnost nesmí a nejspíš se jednalo o zkrat elektroinstalace nebo špatně uhašený nedopalek jednoho z pořadatelů. Ale následně se už nic podobného nestalo, takže si hromadnou smůlu odbyla jen kapela Myrkur, která i přes nutnost zkrátit vystoupení předvedla parádní a nezapomenutelnou show.
Následující kapela Moonspell pak hrála podle plánu bez přerušení. I tak se výpadek proudu nedotkl jen hlavních pódií, a na delší dobu zachvátil i Oktagon, prostor v katakombách, kde se nacházela další Oriental stage. Obě kapely Grave Pleasures a Obscure Sphinx, které tak nemohly hrát, vystoupili druhý den. Post-punková kapela Grave Pleasures pak v pátek naplnila a rozpohybovala malý prostor před Oriental stage svým skvělým vystoupením.
V pátek přišlo vysnívané ochlazení, které i s pár krátkými přeháňkami přineslo příjemné osvěžení a trochu vláhy do vysušené země. I tak bylo deště málo a až na pár kaluží z něj nebylo nic a prach se vířil dál. Mírnější teploty si ale chválila většina na festivalu. Téměř celý prostor před hlavními pódii i vyhlídku nad nimi pak zaplnila například polská kapela Behemoth propojující black metal a death metal, vyznávající se svými maskami a výrazným líčením. Hráli opravdu skvěle, což bylo podpořeno i velmi hlasitými ovacemi a reakcemi diváků. Dalšími zajímavými kapelami dne pak byly třeba Mistery Index, Harakiri For The Sky a mnohé další.
Poslední den festivalu už byla na návštěvnících i pořadatelích vidět značná únava, ale i to je neodradilo o zábavy, která se však více rozjela až v pozdějších hodinách. To se projevilo i na výčepních, kteří si dlouhé hodiny práce zpříjemňovali například zpěvem i přesto, že velká část z nich částečně přišla o hlas, kvůli křičení objednávek. Pro dlouhé směny neměli čas ani na bavení se v časech volna na festivale, protože se jen pár hodin vyspali a šli opět pracovat.
"Dneska končím už o půlnoci a tak se těším, až konečně budu moct odejít. S kolegyní jsme se už domluvily, že si hodíme peníze na pásku a pořádně si festival užijeme," řekla sípavým hlasem Vendulka, jedna z výčepních.
Jedním z největších lákadel sobotního večera pak byla, už třicet let hrající trashcorová kapela Seputlura, která se na festival po několika letech vrátila. Kapela naplnila a rozpohybovala téměř celý ohromný prostor před hlavními pódii. Někteří fanoušci kapely namítali, že po odchodu zpěváka Maxe Cavalery v roce 1996 už to není ono, i tak vystoupení stálo za to. Cavalerova náhrada Derrick Green, svým mocným hlasem nezklamal a předvedl opravdu skvělou show.
"Pro mě byla Seputlura tím nejlepším co jsem letos na Brutale slyšel, z dřívějška jsem je moc neznal, takže to nemohu porovnat, ale pro mě to bylo opravdu skvělé. Sám jsem se přistihl, jak vyhazuji nadšením ruku do vzduchu a křičím a ani nevím proč," ohodnotil vystoupení divák Pavel, který na festival dorazil i přes své zranění na berlích. Na tom je vidět jak hudba a metal spojuje lidi.
Celý festival pak proběhl v pohodovém, nadšeném duchu a spojil fanoušky rozličných žánrů z celého světa. Kromě Čechů, Slováků a Poláků, pak například i Litevce, Francouze a dokonce fanoušky až z Izraele. Na místě se pak objevili vyznavači různých stylů a žánrů a pro pestrost lidí a jejich někdy i bláznivých oděvů bylo stále co sledovat. Byly zde k vidění třeba skupiny lidí v plyšových zvířecích pyžamech ve tvarech jednorožců, dvojice skuruthů s Pána prstenů, pár skupin lidí s corpse-paintem a mnozí další. A jak se shodují fanoušci i kapely letošní ročník i přes pár mírných komplikací byl skvělý. Brutal Assault si už 23 rokem udržuje skvělou kvalitu, kterou se snaží stále zlepšovat.
A mé dojmy? Být tu prvně jako divák a ne pracovník byla příjemná změna, ale je pravda, že to na mě bylo dlouhé. Prací čas uteče, bez ní tolik ne a člověk je hlavně unaven a nechce se mu pořád někde běhat. I tak, letos poprvé s přítelem jsem si to náležitě užila. Byla to na mě teda trochu divočina, mě stačil tak den dva, ale i tak to bylo skvělé. Brutal má svou úžasnou nezopakovatelnou atmosféru. A i když jsem tam letos neměla nějaké primárně oblíbené kapely, dost jsme si kocnerty užila a to hlavně Behemoth- dlouho jsem se tak nevyřádila. Jediný neduh festivalu jsou ale ty ceny, takže jsem celou dobu řešila co koupit aby to bylo tak drahé a jak to vymyslet s jídlem, protože za ty ceny se mi to vážně kupovat nechtělo. Ale nakonec se to vše nějak dalo a i když stále doháním spánkový deficit, letošní Brutal mám pořád v hlavě. Bylo to opravdu něco a jak jsem tu také prvně nebyla sama, užila jsem si to o dost víc.
National Geographic uvedlo další řadu svého životopisného seriálu Genius, tentokrát mapující život geniálního malíře Pabla Picassa. Zprvu je potřeba říct, že je to jiné než první řada o Einsteinovi. Ale spíše je to tím, že se jedná o jiný příběh a tvůrci se rozhodli pojmout to trochu jinak. Jde hlavně o chronologii příběhu. Na rozdíl od Einsteina, kdy byl jeho život vyprávěn od počátku až na konec, Picassův příběh sledoval dvě časové linie- jednu z Pablova mládí a začátků a druhou z období kdy už byl slavný. Zprvu mi toto pojetí přišlo trochu zvláštní, ale nakonec jsem mu přišla na chuť a chvílema jsem ani netušila, která část mě baví víc. I když je nutno říct, že mi mladý a starý Picasso přišli jako dva odlišní lidé, alespoň ze začátku, možná to byl účel ukázat malířův vývoj, ale prostě jakoby každý byl jiný. Způsobeno to bylo nejspíš i hereckým pojetím, které pro oba představitele byl trochu jiný. Alex Rich, představitel mladší verze, byl v roli jako doma, mladý Picasso mu opravdu sedl a působil přirozeně. U Antonia Banderase, který měl na starosti starší verzi, bylo pro mě sžití s jeho rolí trochu obtížné, hlavně ze začátku, protože ho znám už z mnoha filmů a netušila jsem, jak se popere zrovna s Picassem, ale jak už jsem věděla, z některých filmů, dokáže se do role vžít a přenést se nad své typické role a to se mu nakonec povedlo i tady. Postupem dílů jsem si víc oblibovala Picassovu starší verzi, oba představitele své role pojali bravurně a přesvědčivě, ale nakonec mi trochu víc seděl Banderas, ale možná i proto, že jeho část příběhu měla zajímavější linku převážně řešící život s jeho mladou múzou Françoise Gilot, která pro něj byla trochu něco víc, než ostatní ženy. Clémence Poésy její postavu pojala opravdu bravurně a její pohled byl často tak neodolatelný a sladký, že bylo logické, že se do ní Picasso tak zbláznil. Další výrazná ženská role byla fotografka Dora Maar, jejíž představitelka Samantha Colley se objevila i v jedné z hlavních rolí, v první řadě s Einsteinem, a obě role pojala osobitě a každou jinak. Ženy byly také vlastně hlavním tématem seriálu a Picassův zvláštní vztah se ženami, bez nichž ale nikdy nemohl být, byl trochu nadřazen Picassově malířské tvorbě. Větší důraz na Picassovu tvorbu byl to, co jsem v seriálu trochu postrádala. Jeho vztahy se ženami byly pojaty bravurně a se spoustou emocí, ale někdy se řešily až moc na úkor obrazům. A také se některým ženám dával větší prostor než jiným, jakoby postupem dílů nebyl už čas a tak se některé linie příběhu bohužel trochu odflákly, přičemž jiné se zbytečně natahovaly. I tak seriál jako celek fungoval skvěle a vždy jsem s nadšením čekala na nový díl. A skončilo to vlastně až moc rychle. Deset dílů může působit jako moc, ale nakonec by seriál klidně snesl díly navíc, protože byl plný, nenudil, a přesto se ne vše do něj nevešlo a tak se něco muselo upozadit. I tak abych pravdu řekla, co jsem kdy slyšela i Picassovi, tak jsem čekala, že to bude vše trochu jiné. Ano miloval ženy a byl s nimi, dokud ho nepřestaly bavit, a pak si našel múzu novou i tak to vlastně byl docela hodný člověk s trochu zajímavým přístupem k životu. A ženy se u něj vlastně měly moc dobře. To jaký byl, nebo jak byl podán, mě dost překvapilo, čekala jsem, že to bude větší divočina a vlastně se opět jednalo o životní příběh zajímavého a chytrého člověka podobně jako u Eisteina. Bylo to tedy jiné, než jsem čekala, ale opět skvělé. Tento seriál se jim opravdu daří a i v druhé řadě si udrželi vysokou kvalitu. Snad to tak půjde dál i ve třetí, kde plánují předvést tentokrát ženu a to spisovatelku Mary Shelley. Druhá řada Genia Picasso je vážně skvělá a vřele ji doporučuju stejně jako řadu přechozí. Shlédněte ho, pokud vás zajímá příběh slavného, geniálního člověka, který miloval umění a ženy, které pro něj byly vším i když ke konci života to s nimi měl trochu těžší a dalších zajímavých lidí, kteří prolnuli jeho životem a zanechali v něm tu větší, tu měnší stopu. Příběh byl pojat opravdu bravurně a myslím, že se na něj podívám ještě několikrát, protože mě neuvěřitelně bavil. Snad v této kvalitě budou tvůrci Génia pokračovat dál, zatím se jim to opravdu daří.
