Výhra v kapse

Včera mi volala babička s tím, že na poště mám balíček a prý je větších rozměrů(bylo psáno na lístečku). Vůbec mě nenapadalo, odkud já můžu mít balíček a pak mi problesklo hlavou, že je asi z Pevnosti, kam jsem posílala tajenky na křížovkovou soutěž. Ale furt mi tam neseděly ty větší rozměry. No a mamka mi to šla dneska ráno vyzvednout a nechala mi to pak doma. Přijela jsem dom a v kuchinui na stole je malej balíček ve velikosti knihy-prej větších roměrů XD. A v něm byl poslední dílek Hunger Games, kterej ještě nemám přečtenej. Čtu zorvna ten druhej takže mi to přišlo vhod :-).

Taky jsem si dneska před odjezdem domů koupila novou Pevnost a jsem tam na prvním místě mezi pěti výherci :-). Paráda.

Jinak v pondělí jsem hrála ráno v divadle a protože to bylo součástí divadelního festivalo bylo tam dost lidí. A byli skvělí, smáli se i když někdy když se to moc nehodilo a na konci tleskali a hvízdali :-). V úterý jsem byla na strašně nudným sportovním dnu. A ve středu jsem se na školu vykašlala, měli jsme totiž jít fandit naši škole při fotbale a to mi přišlo jako ztráta času. A dneska jsem měli nějakej přiblblej Vietnamskej den. Po první filmu jsem odešla ze školy a teď už jsem doma. Zítra bude vízo a pak konečně prázdniny. O nich budu číst a pařit hry, možná trochu psát a cvičit na kytaru. Nikam neplánuju jet, možná tak k babičce, ale nic víc.

A co vy?

Jaký bude výzo?

A kam jedete o prázdninách.

A to je moje výhra :-):

Útěk do Fantazie-10.kapitola

Po trošku delší době další dílek. Snad už to bude o prázdninách lepší a povídka bude častěji.

---

Jimmy opatrně otevřel oči. Mohl se opět hýbat, ale nevyužil toho. Stál jako solný sloup a hleděl na krajinu před sebou. Rozprostíralo se tam jezírko nad kterým se ochranitelsky nakláněla vrba s růžovými listy. Jezírko nebylo ani velké, ani malé. Ale přesně takové, aby se do něj vešlo nějaké zvíře. Modrá voda byla ohraničena oblými kameny pokrytými zeleným lišejníkem. A na jednom břehu ležela růžovo zelená deka a nad ní pestrobarevný slunečník. Po chvli se hladina zavlnila a z vody se vynořily dvě sladce růžové nozdry. Po nich pokračoval čumák, tlama, dvě nohy, až na břehu před jezírkem stál žvýkačkově růžový hroch s dlouhými řasami kolem očí.

"Tak řekneš už něco?" zeptal se asi po pětiminutách hroch, potom co si důkladně prohlédl Jimmyho. Jimmy nahlas polkl, sebral odvahu a řekl: "Já jsem Jimmy." "Tak přece jen to mluví" řekl vlídně hroch "Já se jmenuji Gertruda." "Ty jsi hrošice?" vyhrkl Jimmy aniž by o tom chvíli přemýšlel. Gertruda zavlnila boky a odfrkla: "A co sis myslel? Přece nebudou mít samci růžovou kůži." řekla nakonec, jako by byl růový hroch zcela běžné zvíře. "Aaaa co tu dělláš?" zakoktal se Jimmy "Já tu žiju." "To mě napadlo, ale co tu děláš a co tu dělám já? Máme něco společného?" "Já nevim, na to by jsi měl přijít." "To je můj úkol abych se dostal dál?" "Ne. To sis myslel? A kdo by prosimtě dával tak hloupé úkoly?" "No, já nevím... já se tedy ptám, co pro mě máš za úkol." "Tak rychle ho po mě chceš? A já si myslela že si budeme ještě povídat. Nestává se mi tak často, že tu potkám někoho jiného než sebe." "A to se nesetkáváš se svými sourozenci? Třeba s tím hadem?" řekl Jimmy a hned potom si uvědomil, jaký je nesmysl, že jsou hroch a had sourozenci. Nechal to ale být a čekal na Gertrudinu odpověď "Káždý máme svůj úkol a nemůžeme ho přerušit, co kdyby zrovna někdo přišel a my tu nebyly a zrovna si spolu povídali?" "Takže to tu čekáte klidně několik let, než někdo přijde?" "No jasně." řekla Gertruda, jako by to nebyla vůbec žádná doba "Aaale, to jsi tu pořád sama. Není ti smutno?" "Ne, proč bych potřebovala jiné bytosti? Přece si stačím sama se svou osobou." "Tak proč si se mnou chceš tedy povídat?" "No je to příjmená změna do každodenního stereotipu. Ale zas já mám svůj stereotip ráda. A taky jsi legrační." "Legrační? V čem prosim tě?" "Tak třeba v těch tvých hloupých otázkách a legračních závěrech." "Legračních? to bych měl říkat spíše já." "Už zase... jsi legrační asi se budu smát ještě dlouho po tom co odejdeš." zachechtelea se hrošice a znělo to jako když padají kameny do měkké duchny.

Jimmyho už Gertruda nebavila a tak řekl rázně: "Tak co bude s tou otázkou? Řekni mi ji hned, abych to měl za sebou." "Tohle sis mysle? Že ti dám otázku? Ale úkol není zpravidla vždy jen otázka." "Tak mi dej ten úkol a dělej." odsekl Jimmy, kterého už Gertrudin styl mluvy doháněl k šílentví. "S tebou už není sranda." řekla smutné hrošice "Ale dobře tak tedy. Najdi moji nejmilejší věc." "Cože?" "Ano,moji nejmilejší věc." "A co to je?" "To ti neřeknu, ale poradím ti, že můžeš hledat úplně všude." Jimmyho pohled ihned zajel na jezírko. A tak ani neváhal a skočil dovnitř. Ovinula ho modrá ledová voda. Všude okolo bylo jen modro a žádná věc v dohledu. Šmátral po dně, dokud mu nezačal docházet dech a tak se s úlevou vynořil ven. Pak se vyškrábal na břeh a zaselchl Gertrudin zváštní smích. "Ty jsi tak legrační. To až řeknu sourozencům." "Ale ty jsi říkala, že se nescházíte." "No vždy potom, co někdo dorazí a odejde, se sejdeme a mluvíme o tom. Nikdy se ještě nestalo, že by přiel někdo jiný. Ale myslím, že by jsi měl hledat dál."

Jimmy se zamračil a oklepal ze sebe vodu. Aby se netřásl zimou začal běhat. Vylezl na vrbu a prohledal všechny její větve. "Dej pozor aby jsi jí něco nezlomil." zavolala za ním Gertruda." Jimmy se lekl a opatrně narovnal zpola zlomenou větvičku. Raději slezl dolů a odběhl k dece a slunečníku. Nebylo tam nic než tohle. Jimmy zapřemýšlel a chtěl už říct, že je to ta deka, když ho Gerturda zarazila: "Upozorňuji, že máš jen jednu možnost. Špatná odpověď znamená konec." "Konec čeho?" "Nevím, něčeho, ale bude to konec." Jimmy nechápal ani slovo z toho, co mu hrošice řekla, ale odstopil od deky a rozhlédl se. V tom mu zrak ulpěl na ní "Můžeš hledat úplně všude." Zavířili mu v hlavě Gertrudina slova a pak se mu rozsvítilo. Přiběhl k hrošici a ukázal na náramek, který měla na zadní noze a kterého si předtím nevšimnul. "To je ono, tvůj náramek je tvá nejmilejší věc."

Gertruda se usmála svou velikou tlamou a zasmála se: "Ano, je to tak. Můžeš hledat všude. Divím se, že jsi na to přišel tak brzo. Jiným to trvalo dýl a nebo to řekli špatně. Teď můžeš dál a když se dostaneš před mé dva sourozence, je tvá cesta volná." "Vy jste čtyři?" zeptal se Jimmy. Otázka však zůstala nezodpovězená. Hrošice se k němu začala s velkým úsměvem blížit. Jimmy polkl a opět zavřel oči. Cítil jen jak ho olízlo něco trpkého a pak zvláštní svíravý pocit. "Spolkla mě!" zatřásl se Jimmy, ale než o tom dokázal dál přemýšlet, byl opět někde jinde.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Líbilo?

Dostane se Jimmy i přes ostatní sourozence?

Marissa Meyer- Cinder

Dneska jsem jedním dechem dočetla první knihu ze série Měsíční kroniky. A bylo to tak skvělé, že sem musím napsat recenzi. A postěžování si, že další díl vyjde až v rode 2013 a poslední dva pak vždy rok po sobě. Aaaaa, hrozná představa, že konec příběhu budu znát až v roce 2015.

Cinder by se zdála být jako každá jiná holka kdyby neměla jeden problém- je kyborgka a za to jí spousta lidí odsuzuje. Pracuje jako mechanička v tržnici v Novém Pekingu. Vše by se zdálo být v pořádku dokud za ní do práce nepřijde místní princ Kai s rozbitým androidem. A aby to nebylo tak lehké, zemi sužuje zvláštní mor, na který není lék a zabíjí stále více lidí.

Co bude dál? Přijde Cinder na svojí neznámou minulost. A jakou roli má ve všem princ?

Na to objeví právě tato kniha. Je velice zvláštní, nikdy jsem se s podobným stylem psaní a příběhem nesetkala. A moc se mi to všechno líbí. Kniha má pár svých chyb a i když si bere mírnou inspiraci z pohádek a její základ je postavený na pohádce o popelce, nebudu váhat a dám jí plný počet bodů. Protože kniha servíruje čtenáři nezvykle krutý příběh s malou nadějí na šťastný konec. Příběh postupně graduje až k úplnému konci, kde plni napětí vydechnete nad posledními řádky, kde se vše uvede na pravou míru. Ale nic ještě není vyřešeno. A k tomu jsou další tři knihy, na jejichž vyjití se těším jako malé dítě.

Knihu vřele doporučuji.

A její originální obal který je o mnoho hezčí:

Mohu se vás zeptat: fotíte?

Dneska byl fakt komickej den. Věděla jsem, že má být vedro tak jsem si vzala krátký kraťasy a tílko. No a to co ty chlapi dnes nacvičovali XD. Viděj babu v krátkých kalhotech nebo sukni a hned se můžou zbláznit :-D

Šla jsem po škole od aoutobusu k tátovi domů a zastaví mě nějakej chlap: "Mohl bych se vás na něco zeptat?" "Jistě, na co se chcete zeptat?" "Tak bych se už měl žeptat že... fotíte?" "Cože, jak to myslíte?" "No jestli fotíte pro nějakou agenturu." "Ne" "A nechtěla by jste?" "Ne promiňte, ale nemám zájem."... toť můj rozhovor s tám divným individuem. Když jsem pak šla, musela jsem se začít smát :D. Potom jsem šla do knihovny a cestou na mě čumělo hrozně moc chlapů. A pak jelo jedno auto kolem a chlap z něho zařve: "Máš pěknej zadek."

No jsem ráda, že jsem teďka už doma. Bych se z nich asi zbláznila. A zejtra to přijde nanovo.

A taky po tom co jsem si "stěžovala" na facebook tak mi píše spolužák, že ty kraťasy nebyly vůbec špatný... Dneska se musím stále jen smát. A co bude zejtra, to raději ani nechci vědět :D.

Jinak ve škole už ted máme pohodu. Všechny testy dopsaný. Půlka třídy ve Švédsku. A chodíme tam jen tak aby se neřeklo. Jo jako učíme se něco, ale půlka té poloviny to stejně nevnímá :D a já patřím mezi ně. Stějně je ale neuvěřitelný, že to tak rychle uteklo a já budu mít za pár dní první rok střední za sebou.

No a co bude s blogem? Budu přispívat jak se mi zachce. Ale nebaví me to to už moc, protože tu nemám žádný komenty a přijde mi, že píšu pro nikoho. Snad se to přes prázdniny zlepší. A to budu mít i víc času takže bude víc článků.

No a to je zatím vše. Přeji vám hezký den a vy mi zase přejte co nejméně otravování od chlapů :D

Přístí tejden bude zabijáckej. A pak?- pohodičkááááá.

V diáři mám už napsaných krásných šest testů co mě příští tejden čekaj a vím ještě o jednom. A to mám tři v podnělí, jeden ve čtvrtek a ten milý zbytek v pátek :D. No budu mít o vejkendu co dělat a stejně vím, že to všecko nechám na poslední chvíli. Jako opsání učiva na čtvteční test :D. No ale pak už bude pohoda, Půlka třídy odejde do Švédka, takže se už moc nebudeme učit. A žádný testy už hrozit nebudou.

No a vlastně už za tři tejdny budou prázdniny. Je sranda jak to rychle uteklo. A ta pár chvil už budu druhačka :D.

Nemám ale vůbec představu co bud mít za známky letos. Ale asi dost trojek a snad žádnou čtverku :D. Lol, kde jsou ty časy, kdy jsem se zlobila za každou dvojku na výzu :D.

Tak tak co dál? Ani nevim. No ale mám rodost, v obchůdku u školy jsem vyhrabala brambůrky co jsem jedla jako malá v Řecku a tady jen idky neprodávali. Chutnaj furt stejně a dneska jsem si je koupila k večenímu filmíku :-).

No tak asi to pro dnešek zakončím. Zdárek.

PS: Vůbec nepřidáváte komenty... :-/.

Proč jít s davem?

Normálnost je věc, která se mě opravdu netýká. Jsem typ holky, která nejde s davem. Někdy to neni uplně super, ale to mi nevadí. Jsem ráda svá.

Otázka je, co vůbec je ta "normálost". Myslím, že neextuje nikdo kdo by byl ideální a zcela normální. Má sand průměrné IQ, výšku, výsledky všech testech atd...? Co je to normální? Každý člověk je jedinečný, jen se někteří nazvájem napodobují a tak nám přijdou skoro stejní. A ani dovojčata nejsou stejná, každý je vlastní osobnost. Co je tedy normální? Na to se asi nenajde odpověď. Ale pro tento článek budu za normální brát ty co nevyčnívají z davu. Nosí jen to co je v módě, zkrátka to co se nosí, mají názory jaké jsou zrovna IN a celkově dělají vše tak jak se má. Je to ale to pravé? Nemyslím.

Aby byl člověk jiný nemusí se hned začít oblékat do barevných a k sobě neladíčích věcí a nosit na halvě kohouta. Stačí mít i jiné-své vlastní názory. Co je špatné na tm říct co si myslím a nebrat ohled na to, jaké to bude mít následky? Peotože někdy právě váš pravý názor udělá nejvíc.

Nikdy se mi nelíbilo jít s davem. Chodím oblíkaná úplně jinak než ostatní mí vrstevníci a neřeším když se můj styl někomu nelíbí. Poslouchám jinou hudbu než mé kamarádky a vlastně se mi i líbí i jiní kluci a věci než ostatním holkám. Jestě jsem nepoznala někoho, kdo by mi byl podobný. Jo je pár lidí mi tak trošku podobných, ale stále jsou jiní. Myslím si, že nikdo nenajde někoho kdo je přesně jako on. To zkrátka nejde, protže každý jsme jedinečný a nemá cenu tu osobu hledat. A taky přece-protiklady se piřtahují.

Tak pokud se vám v obchodě líbí ty žluté boty, které se ale k ničemu nehodí neváhejte a kupte si je. Uvidíte že bude¨te hned středem pozornosti a nakonec získáte i pozitivní ohlasy. Nejlepší je hledat na všem jen to pozitivní a negativní reakce vytěsnit. Pak bude člověk štatsný a nebude ho trápit co má na sobě a jak se to komu líbi. Proto noste co chcete, hlavně že se to líbí vám.