29.2.2012- Protest studentů v Hradci Králové

Jaký každý den jsem i 29.2.2012 šla svou obvyklou cestou na autobus. Tuhle středu mi však odpadly poslední dvě hodiny ve škole, takže jsem se k zastávce blížila už ve 12:30. U zimního stadiónu jsem zaslechla hlasité zvuky, které zněly jako povzbudivé křiky fanoušků nějaké sportovní akce. Usoudila sem tedy, že se kousek odtamtud je nějaké shromáždění a mladí lidé tam fandí svým kamarádům a favoritům. O to větší překvapení jsem zažila potom co jsem zjistila pravý zdroj hluku. Směrem od vědecké knihovny se blížila velká masa studentů vysokých škol po celé půlce silnice. Před nimi jelo policejní auto a ostatní auta měla smůlu, protože průvod zablokoval cestu.
Několik stovek studentů a jejich učitelů kráčelo svižným krokem kupředu směrem ke křižovatce a pak zahnuli směrem k Hučáku. Někteří nesli transparenty s protestními nápisy a všichni pak křičeli různé protestní hesla. Místem se ozývaly zvuky jako: "Dobeš pryč, nebudeme volit, naši rodiče nebudou platit vaše školy, nebudeme si kupovat vysoké školy…" a další všelijaké rýmované pokřiky. Někteří jedinci šli v reflexních vestách kvůli bezpečnosti, ale vzhledem k jejich počtu není ani možné, že by je někdo přehlédl. V rukách některých studentů cinkaly klíče a všelijaké chřestivé věci vydávající jakýkoliv hlasitý zvuk. Ulice u zimního stadionu se na pár minut stala hlučnější než když tudy projíždějí hasičská auta.
Kolemjdoucí lidé se otáčeli a nejeden z nich natáčel a fotil. A bylo opravdu na co koukat, takový protest se jen tak nevidí.

Omyl-26.díl-POSLEDNÍ

A je to tady. Úplně poslední díl povídky na pokračování OMYL. Hned jak jí dopíšu udělám si čas a sestavím ji do "knihy". Třeba se mi nakonec ještě bude hodit :-). Tuhle povídku jsem psala docela dlouho a osobně jsem s ní spokojená. Je v ní tedy dost chyb, ale nápad myslím není špatný.

No tak tady tedy máte ten poslední díl.

---

NA KONEC

Katyina matka zrovna dnes jela právě do South Anklu a setkání měla na nádraží. Právě dorazila, když si všimla své dcery a naštvaně se k děvčatům rozběhla.

"Kate, ty si ze mě děláš legraci, co to má znamenat." křičela rozzuženě. "A kdo je ta kamarádka?" křikla, ale když pohlédla na Denys zarazila se. "Co-co-cože? Jak-jak? Vy jste dvě, co to je za vtip?" začala koktat. Děvčata si po prvním šoku trošku oddechla, ale stále byla ve střehu. Mrkla na sebe a Katy se pusitla do řeči: "Maminko, tohle je Denys. Tedy Kate Denys Petermanová. Je to moje sestra. Ano, ano, vím je to těžké, ale když si na náš uděláš chvilku čas, vysvětlíme ti to." Maminka polkla ale pak vytáhla telefon z kapsy a narychlo schůzku zrušila. Pak si šla s děvačaty sednout do blízké kavárny. "Tak a teď mi to všecko vyklopte." řekla rázně maminka potom co si objednala.

Dívky paní Petersonové vše dopodrobna vysvětlily. Jak s setkaly na táboře, co se tam stalo a jak se neštastnou náhodou prohodily. Maminka jen nevěříčně kroutila hlavou a nevěděla na které z děvčat se kouakt víc. Když domluvily řekla: "Ale proč jsi něco neřekal Denys? Určitě by se to vyřešilo a domů by ses dostala o mnoho dřív." "Já nevím." povzdechla si Denys. "Asi to tak mělo bejt." řekly pak obě děvčata najednou a usmály se na sebe. "No to je věc. To mě nenapadlo, že mě potká v životě něco takového. To je jak příběh z nějakého románu." rozesmála se maminka a obě děvčata objala. Pak trošku zvážněla "Ale musíme to říct i tvé mamince, Denys a také tatínkům." "Jo to musíme." řekly opět obě děvčata dohromady. A ani už to neřešili, nějakým způsobem si zvykly na to, že jsou si tak podobné.

Všechny tři ještě chvíli v kavárně poseděli a pak odjely k Denys domů. Denys byla neuvěřitelně štastná, že je zpátky doma i přesto, že sem původně vůbec nechtěla. Doma si odložila věci a poté společně s Katy a její maminkou odjela za tou svou do práce. Na tváři paní Petermanové se objevil užaslý pohled a byla neuvěřitelně ohromená z toho, co se dozvěděla. Večer se pak obě rodiny sešly v jedné restauraci a dobře se bavili. Stali se z nich velcí kamarádi a potom se často scházeli. Katy s Denys tedy nakonec nebyly oddělené a mohly se vidět kdy se jim zachtělo. Postupem času to bylo čím dál častěji.

Když brzo ráno dorazila Denys do svého pokoje zahlédla na posteli knížku. Otevřela jí a tam viděla písmo podobné tomu jejímu ne však psané od ní, ale od její sestry. Denys se zaujetím četla příběh o sobě, své sestřě a jejich pravé mamince. Když dočetla poslední vzkaz od Katy řekla si v duchu:

"I když jsem zatím neměla život moc lehký, jsem za něj ráda. Ten náš příběh je lepší než jakákoliv telenovela..."

A tak to bylo. Obě děvčata měla nakonec skvělý život. Našla si hodné partnery a měly krásné děti. Často se spolu scházely a tak se na první pohled ani nezdálo, že tyto dvě sestry byly od sebe pryč celých šestnáct let.

Byl to tedy velmi šťastný OMYL.

KONEC

Zaklínač-úplně mrtě hra

O hře Zaklínač jsem hodně četla i slyšela a tak jsem jednou přemluvila bárchu, ať mi jí stáhne. A jsem za to moc ráda. Je to skvělá hra.

Hned na začátku vplujete do otevřeného boje a bude jasné, že celou dobu nebude nic jednoduché. Pokud se vám povedede zvítězit, přesunete se do malé vesnice, kterou sužuje zlá Bestie. Všechno však není jak se zdá a je jen na vás, na čí staru se přidáte. Hra je neuvěřitelně napínavá a stále vám nastavuje nové a nové překážky. A když už se zdá, že je vše v pořádku, objeví se nové trable a vy musíte zase bojovat.

Na této hře je úžasné, že se v ní dá dělat plno vedlejších věcí, které sice nejsou důležité pro příběh, ale je to příjmené zpestření. A to od mlacení se s rváči, hraní kostek, sváděni žen a sbírání květin. A mnoho a mnoho dalšího.

Jako zaklínač také můžete plnit plno vedlejšch úkolu a těch je nepřeberné množtví. Když vás tedy nebude zajímat hlavní příběh, můžete na chvíli odbočit a jít si vlastní cestou.

Hra zaklínač vám přinese mnoho hodin nekončíčí zábavy a bude jen na vás kterou cestou se vydáte.

-celou dobu hrajete za Zaklínače Geralta.

Kdo za tím stojí- H.P.Lovecraft

Jak předpokládám, většina z vás kdo teto lčánek čtete jste doteď ani netušili kdo to pan Lovecraft je. Je to sice trošku škoda, ale aspoň se díky tomuto článku o něm dozvíte. A myslím si, že je dobré vědet kdo to je.

Howard Phillips Lovecraft byl spisovatel, básník a žurnalista. Narodil se 20.srpna 1890.

Neměl moc lehké dětství a sám byl dost zvláštní. Naučil se číst už ve dvou letech a mezi jeho rannou četbu patřily Homérovy eposy a pohádky tisíce a jedné noci. Později se dostal i k Edgaru Allanu Poeovi, který se stal jeho vzorem a inspiroval několik jeho povídek. Ve velmi nízkém věku mu zemřel otec a jeho matka to těžce nesla. Dávala mu to za vinu a trvdila, že je ošklivý. Jeho vrstevníci ho nemuseli a nejspíš ho i šikanovali. A už jako malé dítě měl hrozivé noční můry, které ho provázely celý život a zapříčinili mu nerovové zhorucení. Podle svých snů také napsal spoustu povídek. Roku 1931 mu zemřela matka a ta ztráta ho velice poznamenala.

Později poznal svou budoucí ženu Soniou Greene se kterou pár let žil, ale nekonec se s ní přátelsky rozešel, protože se něměl k žádným milostním projevům.

Roku 1933 se vrátil do své rodné Providence, kde napsal svá nejznámější díla.

H.P.Lovecraft psal horory a mezi jeho nejlepší tvorbu patřily ty, pojednávající o mýtu Cthulhu. Mýtus Cthulhu popisuje zvláštní obludné a někdy až nepředstavitelné bytosti, které obývaly Zemi už milióny let před vznikem lidstva a nejspíš stále obývají. Mezi jeho nejznámější povídky patří například- Volání Cthulhu, V horách šilenství, Stín na Innsmouthem a další.

Napsal spoustu povídek a také novel, které se objevují v mnoha sbírkách.

Lovecraft však za svého života moc slavný nebyl. Dne 15.března 1937 na následky nemoci zemřel.

Zemřel tak v chudobě a zapomění. Avšak hrstka jeho přátel jeho povídky začala vydávat a tak se nakonec stal jedním z nejvlivnějším autorů hororu 20.století.

Povídky a novely Howarda Phillipse Lovecrafta jsou plné strachu a temnoty. Mají skvělou horovou atmosféru a ty o mýtu Cthulhu i velmi zajímavé zápletky(i když po přečtení několika povídek zjistíte, že se všechny omílají kolem podobného tématu).

Podle jeho povídek byly vytvořeny počítačové hry i filmy. A mýtus Cthulhu se objevuje i ve velice známe hře World of Warcraft.

Já osobně mám Lovecraftovu tvorbu velice ráda. A doufám, že díky mému článku se o něm dozví více lidí a třeba si od něj i něco přečtě. Věřím, že ve vaší vědecké knihovně od něj něco bude. V té naší jsem si vypůjčila už aspoň pět knih.

A co dodat na závěr? Lovecraft je prostě týpek a mělo by se o něm vědět stále víc a víc.

Stephenie Meyer-Hostitel

Včera jsem dočetla jednu opravdu nádhernou knihu. A tak sem dám její recenzi dřív, než ty co jsem plánovala před ní.

Stephenie Meyer

Hostitel

Planetu Zemi ovládli zvláštní mimozemšťani, kteří se dokáží dostat do lidských těl a ovládat je. Jedna "duše" ovládne mladou Melanie, která se s tím však nehodlá smířit. S vetřelcem v mozku může sice jen myslet, ale svého hostitele nakonec dokáže silně ovládnout. Sama hostitelka má v hlavě chaos a netuší zda je to všecko normální. Zdá se však, že ne. Melanie nakonec svou hostitelku ovládne natolik, že se rozhodne odjet do jeskyní, kde se skrývají přeživší lidé a Melainin přítel a bratr.

Lidé ji nejdřív nepřijmou lehce, ale nechají ji naživu. Zprvu jí bude většina nenávidět, ale nakonec pochopí, že hostitelka není tak špatná jako ostatní hostitelé, kteří pro ně byli nebezpečím.

Příchodem hostitelky se strhne vlna události a ani na chvíli nebude mít hrdinka klid. A čtenář s ní. Styl psaní přímo vybízí ke čtení stále dál a dál. Objevují se stále nové překážky a klišé.

Nakonec však vše nedopadne tak strašně, jak se zdá. Ale více už vám neprozradím, to si přečtěte sami.

Kniha Hostitel mě nadchla. Byla nádherná a četla se jedna báseň. Musím říci, že Stephenii Meyerové jdou Sci-fi romány lépe než upírské romance. Sága Stmívání byla sice taky pěkná, ale na Hostitele nemá. To je už pořádný kousek plný napětí a lásky zároveň.

Knihu mohu vřele doporučit. Je naprosto skvělá a nejlepší je v ní konec. Sami uvidíte když si ji přečtete.