Útěk do Fantazie-2.kapitola

Je tu druhý dílek povídky, která začala už před docela dlouhou dobou.

Pro ty kdo nečetli nebo si nepamatují první díl je tady na připomenutí.

---

Když se Jimmy ráno probudil byl ve svém normálním pokoji. Měl tam postel s povlečením Super mana, učení spoustu knih, stůl a židli, svého plyšového medvídka a jedno autíčko na dálkové ovládání. To byl všechen jeho majetek. Od rodičů ani od prarodiču nedostával kapesné a k narozeninám dostal většinou oblečení nebo knihu. Jen jednou dostal právě to autíčko na dálkové ovládání. Bylo to červené FERARI, které mělo vlastní nabíječku a i když bylo trochu rozbité Jimmy ho měl rád a často si s ním hrál. Jediné peníze co měl byly ty co někde našel a stejně neměl dohromady víc než 100 korun. Jimmy si moc přál někde pracovat, ale nikde ho nevzali protože je moc mladý a když už něco našel byl to pokaždé podvod. Jimmy měl zrátka smůlu, ale neztrácel naději. Věděl že si jednou práci najde i kdyby až za 3 roky až mu bude 15.

Po probuzení si Jimmy jako vždy vyčistil zuby, nasnídal se, vzal si batoh a vyrazil do školy. Před školou na něj čekala partička o rok starších, ale o hodně silnějších kluků. Na první pohled by to vypadalo, že jsou s Jimmim velcí kamarádi, ale když zašli do jedné slepé uličky začali na něj řvát a často ho i uhodili. Chtěli po něm peníze a nevěřili mu, že žádné nemá. Pokaždé mu vyházeli batoh na zem a místo peněz si vzali nějaký sešit a zapálili ho.v Potom odešli pryč.

Možná si říkáte, že měl Jimmy něco udělat, ale bál se. Jednou ho zmlátili tak, že potom měsíc kulhal na pravou nohu. Každý den probýhal stejně jen ti kluci zapálili jiný sešit. Dnes to však nebylo jiné jen sešitem. Bylo to jiné chováním party. Už je zapalování nebavilo a také už neměli co zapalovat. Rozhodli se, že už nebudou prohledávat jen Jimmiho batoh, ale i jeho samotného. Řekli mu o bundu, vyhověl jim, řekli mu o mikinu, trošku zaváhal, ale vyhověl jim, ale když mu řekli aby si sundal kalhoty, řekl rázné: "Ne". Nejvyšší klul z party vystoupil z chumlu a nápřáhl ruku, že ho praští. Jimmiho v tu chvíli napadla jen jediná věc a spadl na zem. Ruka chalpce prolítla vzduchem a on hleděl udiveně na Jimmiho, který ležel na zemi jako mrtvý. Jediná známka života byl zvedající se hrudník. Vysoký kluk zavelel k odchodu a pak se celá parta kromě nejmenšího chlapce vydala ke škole. Hošík do Jimmiho dvakrát vší silou kopnul, potom na něj plivnul a řekl: "Tohle jsem si přál už moc dlouho.". Potom se otočil a pelášil ke škole.

Jimmy však teď byl úplně někde jinde a nic ho nebolelo. Ocitl se podruhé ve své Fantazii. Tentorkát nebyl v čarodějově domě, ale na krásné zelené louce plné voňavých květů jaké viděl jen v knihách a přál si je spatřit doopravdy. Ke každé kytce přičichnul, ale netrhal ji. Přece nezničí takovou nádheru. Nakonec však jednu utrhnul. Byla to kopretina, kterou si dal do kapsy pro maminku. Pak si lehl na záda do trávy, pozoroval mraky a za chvíli usnul.

Neprobudil se na louce, ani na žádném krásném místě, ale v nemocnici. Ukrutně ho bolela hlava a když se chtěl posadit hned toho zalitoval. Zabolel ho přitom šíleně hrudník. V nemocnici byl jako pacient poprvé. Sice sem chodil hodněkrát za dedečkem, ale jak ležel v posteli, bylo to jiné. Z přemýšlení ho vyrušil milý hlas sestřičky. "Á, náš potlučenec se probral. Však už bylo na čase." "Já nejsem potlučenec, já se jmenuji Jimmy." "Já vím" usmála se setřička "Jimmy co si dělal, že máš zlomené žebro a pohmožděnou ruku?" "Já nevím.Dnes mi ta parta kluků nespálila sešit, ale chtěla po mě abych se svléknul." "Cože? a ty ses nenechal viď."Bundu a mikinu jsem jim dal, ale kalhoty už ne." "Co po tobě chtěli Jimmy?" "Peníze, ale ty jsem jako vždy neměl a to mi oni nevěří." "A za to tě takhle zmlátili?" "Já nevím, když mě chtěl jeden z nich uhodit omdlel jsem." "Ale proč jsi omdlel." Jimmy zapřemýšlel, nechtěl jí říct, že byl ve své Fantazii, stejně by mu neveřila a tak řekl něco zcela jiného. "Dostal jsem hrozný strach, zamotala se mi hlava a sletěl jsem z zemi. Pak jsem se praštil ho hlavy a víc si už nepamatuji." "Dobře za chvíli za tebou pošlu tvojí maminku." řekla sestřička a odběhla na chodbu kde s Jimmiho maminkou probírala co se dozvěděla. Potom se jeho maminka vřítila do pokoje a políbila ho na čelo. "Vše jsem slyšela a ty kluky někdo nahlásil, takže jsou v ředitelně. A mimochodem udělal ti to ten nejmenší." "Mami a jak..." začal Jimmy ale maminka mu položila prst na ústa a řekla: "Nemluv a raději spi. Budeš to teď moc potřebovat."

Jimmy mamince část přání splnil. Pro ni vypadal že spí, ale doopravdy byl vzhůru a hrál si ve svém vysněném pokoji s vrtulníkem na dálkové ovládání.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Líbilo?

Myslíš že ta parta kluku už nechá Jimmiho napokoji?

Těšíš se na další díl?

Fotopříběh-moje dovolená v Řecku

Původně jsem to chtěla udělat jinak, ale nakonec jsem se rozhodla pro fotopříběh. Tak tady je.

Už druhý den v autobuse. Blížíme se k cíli.

Už jsme vystoupili z autobusu a ted jen čekáme na známého, který nás odveze za babičkou.

A to je naše první návštěva města. Bylo pěkné se po třech letech opět podívat na ta všechna místa.

Zrovna jsem před bývalou školou mýho brášky :-).

Zbytek pod c.č.

---

A ted fotky do moře:

Musíme se mazat.

Očistná kůra :-)

A pak už jen plavem a potápíme se.

Po plavání se procházíme po Parálce(část města u moře kde jsou i obchody) a občas si dame něco na zub a koupíme něco na sebe.

Jednou mě maminka po nákupech na místních trzích zavedla k mé bývalé školce. To byla nádhera. To bylo vzpomínek :-).

Už skoro na poseldních nákupech.

Jojo, nakoupla jsem si hodně věcí. A to i botky, kabelku a šaty do tanečních.

PS:Na sobě mám nošní košili z česka XD. Ne štay do tanečních :-)

Pak na tři dny prijely i moje zlaté sestrenky s rodiči a tetou.

Měla jsem se tam zkrátka moc dobře.

Fotka s mojí zlatou babičkou.

A už tu je den odjezdu a my už natěšené čekáme na autobus.

Poslední fotka s maminkou.

A jedeeeeeeeeeem.

A to je vše. Doufám že se líbilo :-).

Z dovči sem přidám ještě módu a jeden či dva článečky o vtipných situacích.

Doufám že se líbilo. Zanechte komenty.

Co jste o mě asi nevěděli-1 .díl

Už jsem to sem jednou dala, ale pokračování to nemělo. ted jsem se rozhodla pokračování udělat a tak článeček uveřejním znovu a spojím ho i s tématem týdne.

Narodila jsem se v Řecku.

Můj tatínek se narodil v Česku, ale má řecké rodiče( vlatně ted má už jen maminku :-( ) . No a ti museli kvuli válce odjet do Česka. V Česku se jim narodili tři synové, z toho ten poslední můj tatínek. Moje maminka má oda rodiče Čechy a taky se v Česku narodila.

No a mí rodiče se seznámili právě v Česku. Tatínkovi rodiče odejli zpět do Řecka a tatínek s maminkou zůstali v Česku. Tam se jim narodil můj bráška Anestis.

Nevím přesně kdy, ale odstěhovali se do Řecka a tam jsem se potom narodila já. Žila jsem tam pět let a potom jsme se, já brácha a maminka odstěhovali do Česka. Tatínek zustal ještě chvíli kvůli práci v Řecku. Potom přijel a už tu zůstal.

Já si moc nepamatuji jak to v Řecku bylo, byla jsem vlastě malá, ale podle vyprávění to bylo moc prima.

Do Řecka ted jezdíme už jen na dovolené, podívat se za babičkou a všemi znamými a vždy je to tam bezva :-)

Tak a to je asi tak vše o mém dětství před školou.

Příště se můžete těšit na Můj život na prvním stupni.

A ted ještě pár fotek.

Já miminko:

Asi tak v roce, nebo možná starší :

A tady jsem tak kolem tří let s bráchou :-):

Tak doufám, že se článek líbíl.

Co si o mě ted myslíš?

Překvapilo tě něco?

Jak se ti líbím? :-)

Céčka, kdo dnes sbírá céčka?

Dneska jsem od mamky jen tak ze srandy dostala balíček fosforových céček a tak mě napadlo udělat o nich článek.

Myslím že každý znás ví co jsou to céčka a kdyby se zeptal svých rodičů ti by vědeli také. A možná že je i sbírali.

V 80. letech 20. století se původně plastové úchyty na závěsy staly fenoménem a skoro každé dítě či náctiletý je sbíral. Byly převážně různě barevné, ale daly se sehnat i vzácnejší třeba svítící či průhledné. Každé dítě je chtělo mít. Sloužily jako hračka, módní doplněk i jen jako věc, kterou kdo měl tak byl IN :-). O céčkách složil dokonce píseň Michal David.

Céčka si mezi sebou děti vymeňovaly. Postupem času se začaly vyrábět i jiné tvray jako eska(s), éčka(e), géčka(g), paragrafy(§) atd...

Céčkům postupem času odzvonilo, ale v roce 2010 je jedna firma opět začala vyrábět a objevili se v hračkářstvích. Teď jsou opět tak trochu moderní a to nejšpíš i díky reklamě na nanuk Míša u kterého byly jako dárek právě céčka. Teď určitě v nějakém hračkařství na céčka narazíte a možná že když se zeptáte rodičů, najdou vám ty své.

Céčka bývala velice populární a myslím že by i v dnešní době mohly opět být.Děti vždycky rády něco sbíraly a směňovaly.

Omyl-22. díl

Řekla jsem že budu pokračovat v povídkách tak tu je Omyl.

---

Katy Petersonová

Neuvěřitelné informace

Katy se probrala do sychravého rána. Byla sice smutná, ale opět se jí chtělo na internet. Tentokrát si už bude s kámošema psát. Rychle se umyla a nasnídala a mamince řekla mezi dveřmi jen: "Jdu do internetový kavárny." "Dobře, vrať se do oběda" houkla za ní maminka, ale to už Katy vybíhala s pláštěnkou v ruce ven.

Když doběhla do kavárny udýchně se posadila za počítač a objednala si teplý čaj. Servírka jen kroutila hlavou ale nic neříkala.

Katy si ihned našla na internetu Skype a přihlásila se. Bohužel k jejímu zklamání tam nikdo nebyl. Už ho skoro vypnula když si všimla příchozí zprávy. Byla od té dívky o které si myslela, že je Denis. "Co mi ještě chce" zamručela Katy a skype vypnula. Ani si nepřečetla zprávu. Upila čaje a řekla si, že je blbé se hned zas vrátit, tak najela na vyhledávač. Napadlo jí, že by na inernetu mohla najít nějaké informace spojené s ní a tak napsala své jméno a přijímeni. Vysočilo ji spousta okýnek, ale nic nebylo o ní. "To mě mohlo napadnout. Dyk mám jméno svých adoptivních rodičů." zanádavala si v duchu a zkusila to jinak. "Dvojčata Katy Denys" napsala a to už bylo vyhledávání úspěšnější. Skoro na poslední stránce našla stránky sirotčince Svaté Petry. Byly tam zmíněna jména Denys a Katy jako jména dvojčat, která už opustila sirotčinec do nových rodin. Pod jmény bylo tlačítko info a tak na něj Katy klikla. Otevřela se jí krátká zpráva znějící takto: "Dívky žijí v oddělených rodinách. Pro více informací navštivte sirotčinec na adrese...." Katy vyskočila na židli. Opsala si adresu zaplatila pití a utíkala co jí nohy stačily na autobusovou zastávku. Jako na zavalonou jel zrovna autobus do potřebného města.

Katy se pohodlně usadila na zadní sedadlo a s úsměvem na rtech se dívala z okna. Byla tak štastná a na sedačce se už netrpělivě kroutila.

Do malého městečka dorazila za dvacet minut a kolemjdoucí ji poradil cestu k sirotčinci. Byla to ohromná černá budova s zašedlými okny. Katy se nelíbila, ale přemohla svůj odpor a vstoupila do veliké kovové brány. U dveří zazvonila a pár vteřin čekala. Ven vyšla postarší jeptiška se zachmuřeným výrazem. Když si všimla Katy její pohled se změnil na udivený. "Dobrý den slečno, co si přejete?" zeptala se slušně sestra. "Dobrý den, víte zjistila jsem, že jsem adoptovaná a později js0me našla informace, že jsem tady údajně jako malá byla. Proto jsem přišla abych zjistila něco víc." "Jistě pojď dál děvenko." řekla velice ochotně jeptiška. "Já jsem sestra Fiona a už jsem v tomto sirotčinci 30 let, možná že si na tebe děvenko budu pamatovat." "Já se jmenuji Katy druhým jménem Denys a mám i sestru, dvojče, jen ta bydlí v jiné rodině." Sestra Fiona si dala ruku před ústa a vyjekla."Ano pamatuji si na vás dvě. Ach to je krásné, že jsi nás našla. Jak se ti žije?" "Žije se mi dobře, jen nevím skoro nic o své minulosti, proto byh se vás na ní moc ráda zeptala." Sestra se posadila na židli a pokynula Katy ať se posadí na tu vedlejší. Pak se dala do vyprávění.

"Jednou v noci, začínal podzim, nám někdo zuřivě klepal na dveře. Byla jsem vzhůru a tak jsem šla otevřít. Za dveřmi byla mladá žena v šátku a pod ním něco držrela. Byla zmrzlá až na kost a sotva se držela na nohou. Pozvala jsem jí dovnitř a dala jí teplý čaj. A ona vytáhla z pod šátku dva proutěné košíky. "Tohle je Katy a tohle je Denys" řekla a ukázala na každé miminko, potom se rozkašlala a posadila se vyčerpaně do křesla. Čaj vypila téměř okamžitě a tak jsem jí začala připravovat druhý. Mezitím vyprávěla jak se v jejich vesnici rozšířila vážná nemoc kterou chytil její manžel a umřel na ni. Ona začala nedávno pociťovat také příznaky nemoci a tak se rozhodla zahránit aspoň své malé dcery a ty odnesla sem k nám. Poté se zvedla a vyběhla z domu ven. Už jsem jí nikdy neviděla a na stole předemnou ležely dva malé uzlíčky. Nemohla jsem si vzpomenout která jste která a tak jsem každé dala jméno Denys Kate. Vím, mohla jsem dát každé jedno, ale takhle mi to přišlo lepší. Když vám byl asi rok přišla rodina, Petersonovi se myslím jemnovali a zahlídly jednu z vás jak si hraje s panenkami. Ihned si jí zamilvoali a chtěli jí domů. Nejdřív jsme nechtěli dovolit rozdělení dvojčátek, ale oni nám nabídli velikou sumu peněz a sirotčinec zrovna potřeboval peníze na opravy. A tak jsme jim ji dali. Zůstala nám tedy jen jedna Denys Kate.." "To byla má sestra, Petersonovi jsou mí rodiče." skočila jí do řeči Katy. Sestra s úsměvem přikývla a pokračovala: "Tak nám tedy zůstala tvá sestra a tu si vzala jedna chudší rodina, která truchlila nad ztártou malé dcery. A tak si tedy vzali Katy Denys, tvojí sestru. A od té doby jsme vás už neměli."

Katy hleděla na setru Fionu s úžasem několik vteřin a potom se jí zeptala: "A jak jste zjistili naše datum narození? narozeniny máme se sestrou ve stejný den." "Ach na to jsem zapoměla. Tehdy bylo 31.října a vaše maminka mi řekla, že jsou vám přesně dva měsíce." "Aha" usmála se Katy. Úsměv na rtech jí však ztuhnul když zjistila kolik je. "Jééé, já musím domů." Vyjekla. Rozloučila se se sestrou, moc jí poděkovala a utíkala na zastávku. Pár minut čekala a pak konečně seděla v autobuse a jela "domů". Paní Petermanová se naštěstí nezlobila a tak z toho Katy vyvázla s čistým štítem. Byla nadšená.

Uběhlo spoustu dní kdy šla opět do internetové kavárny. Bylo 29.srpna a rodič jí vyhnali, že musí něco připravovat. Katy ráda šla a rozhodla se přečíst si vzkaz od té dívky o které myslela že je Denys.

Zpráva zněla takto:

Milá Katy, až se někdy dostaneš na Skype, nezahazuj hned vzkaz ode mě. Napadlo mě, že když jsem na sebe tou náhodou nazarily, že bychom si mohly psát. Co myslíš? Já bych byla moc ráda. A třeba se tě hned zeptám kam chodíš na školu.

Předem děkuji ahoj.

Katy se usmála a na zprávu nějak odepsala. Dívka byla poté chvíli on-line tak si psali. Potom si psala se jednou svou kamarádkou a odmítla jí schůzku. Domů nakonec dorazila až k večeru. Druhý den taky nikam moc nemohla, ale ona už do kavárny nešla a byla doma zalezlá v pokoji. Prohlížela is Denysiny věci a přemýšlela o tom co zjistila. Den uběhl jako voda a bylo asi deset večer když jí napadlo zavolat té dívce se kterou si začala psát. Netušila proč jí to napadlo, ale musela to udělat teď hned. Všichni už spali a tak se tajně vyplížila ven a utíkala ke kavárně. Naštěstí měli nonstrop a tak tam zaplula i když se servírka velice divila co tu tak pozdě dělá. Ihned zapnula Skype a tam byla ta dívka onlyne. Katy se zaradovala a klikla na tlačítko Volat. A za chvíli jí to dívka zvedla. "Haló" ozvalo se ze sluchátek a Katy se zhrozila. Ten hlas jí byl velice povědomý.

POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ

Čí to byl hlas?

Přijde se na to, že Katy není doma?

Líbilo?

Těšíte se na další díl?

O mě

PÍŠU

POVÍDÁNÍ A ÚVAHY

MŮJ DEN

TO OSTATNÍ

MOJE MÓDA

ZBYTEK

Myslím že existuje i třetí, čtrvtý i stý svět

Myslím si, že ve vesmíru je mnoho dalších světů. Je tolik galaxií a tolik palnet, že musí být ještě aspoň nějaká obydlená životem. A myslím, že není jen jedna. Proč by jsme měli být mi jediní? Vždyť naše zárodky přišly taky z vesmíru takže je pravděpodobné, že dopadly i někam jinam. Nemyslím, že je jinde stejný svět a jsou tam lidé a ti dělají to samé co my. Ne, myslím že existujíjiné světy a ani nemusí být s lidmi. Fantazy filmy a knihy jsou bytostí plné, takže si umíte představit co by tam mohlo třeba být. Ano myslím si, že mimozemštani existují :-).

Ale je také ještě jeden typ druhého světa. A to svět duchovní. Je sice dost spjatý s naším, ale není zas tak moc lidí, co ho vnímá. Nechci o sobě tvrdit, že já tu schopnsot mám, ale myslím si, že jsem se už několikrát s duchy setkala. No a takly si myslím, že zvířata jsou citlivější a druhý svět duchů vnímají. Můj králíček někdy zničeho nic začne dupat a utíkat jakoby se něčeho bál. A přitom já třeba ležím na posteli a nic se nehýbe.Jo mohlo to být cokoliv jiného, ale měla jsem takový pocit, že tu někdo byl. A asi stále je.

A jako druhý svět se dá brát i říše zvířat, protže jejich život se dost liší od toho našeho.

No zkrátka a jednoduše si myslím, že druhé světy existují. A bylo by dobré aspoň jeden z nich odhalit :-)

Carol Berg-Proměna

Na dovče jsem četla knihu Proměna a protože byla zajímavá, dám sem o ní recenzi.

Seyonne je otrok. Jeho nynějším pánem je krutý princ Aleksander, který s ním velmi špatně zachází. Ale v království se začnou dít velmi zvláštní a zlé věci týkající se i Aleksandra a Seyonne se rozhodně ho chránit.

Není lehké přesvědčit prince o pravdě a poté není lehké nad zlem zvítězit. Jak to dopadne?

Tato kniha je zajímavá. Ale má 600 stránek a ještě je to první díl trilogie. No a je to trošku fuška si jí přečíst. Její hlavní chybou je, že je děsně zdlouhavá a než se začne něco kloudnýho dít uběhne 200 stran. Vše se tam zvláštně protahuje a někdy se knížka zdá nudná. Avšak konec je skvělej. Posledních 200 stran se rozjede, začne se něco dít a kniha se najednou čte sama a baví. Je to velice zajímavý příběh a vůbec nevadí pokud si nepřečtete další díly, protože to má jakési ukončení a pokračovaní je pro ty co jsou zvědaví jak to se Seyonnem bude dál pokračovat. Mě knížka docela bavila, ale četla jsme jí celý pobyt v Řecku :-/. Nejlepší byl ale opravdu až konec :-).

Knihu můžu vřele doporučit ale pozor- je trošku zdlouhavá :-)

Toaleťák-bez něj by byl život i něco hnusnější XD

Někdo může brát toaleťák za kravinu a hnusnou věc, ale představte si život bez něj. To by jste se utírali novinama, časákama (lol třeba bravíčkem- Robertem Patinsonem XD), lopuchem nebo přinejhorším rukou? Fůůůůůj :-).

Zlatej toaleťák. A nejlepší ten měkkej a třívrstvej. Nemusím ten jednovrstvej hrubej jako máj třeba ve škole. Ale ani nemusím ty barevný prostě klasickej bílej aspon dvouvrsvej toaleťák je nej.

Lol ale jakou má taková čtyřčlenná rodina spotřebu? Třeba čtyři papíry za týden. Lol a kolik to bude pak za rok- za deset let.

Napadá mě tak jestli už není v tech záhodech papíru hodně? Nejsou kanály jima narvaný? Ou nevim no :-).

Ale zase můžem bejt rádi že se u nás daj házet papíry do mísy to třeba v Řecku maj menší trubky a ten papír by je mohl ucpat tak se hazí do koše- to nesnáším-to smrdí :-).

No toaleťák je jinak skvělá věc, každej ho má doma každej ho denně používá a bez něj by život byl opravdu hnusnější :-).

A chcete-li vtipné obrázky toaleťáků nadjete je tady.