PŘEDNASTAVENO-NEJSEM TU
Vůbec poslední věc co přednastavuji a poslední povídka, co budete při přednastavení číst, je na světě. A je to OMYL :-).
Katy Petermanová
Někde jinde
Denis dorazila na místo. Celou cestu se sice divila, jak to tam všude vypadá, že to nepoznává, ale spojovala si to s tím, že předtím nic nevnimala. Teď ale zastavili někde, kde to vůbec neznala. Denis se rozhlédla po autě a seděla tam ještě jedna dívka. "Ty tu bydlíš?" zetala se jí. Dívka se na ni udiveně koukla. "Tady přece bydlíš ty, nebo ne?" Denis se koukla z okna, nebydlela tam. Byla na vesnicii a vesnice s odporem nesnášela. Seděla ale v autě do té doby než jí řídící vedoucí otevřela a řekla. "Tak pojď Katy, nebo ty snad nechceš domů." zasmála se. "Rodiče na tebe čekají uvnitř." Denis chtěla něco říct, i to že již Katy není, ale jak byla v šoku, nemohla. Stála tam a koukala na ten dům s volně běhajícími slepicemi a za chvíli za jejími zády odjelo auto a ona tam zůstala sama. Opatrně se odbelhala do domu a v tom uslišela něčí milý hlas " Tak zlatíčko ty už jsi tady." byla to nějaká černovalasá žena se spoustou prstenů na rukou. Pak chytla Denis hlavu a začla jí pusinkovat. Denis to vadilo, ale nevěděla co dělat a tak se nechala olíbávat i od ostatních obyvatelů vesnického domku. "Tak jak ses měla?" optala se černovlasá žena. "Dobře" pípla Denis "No ty jsi asi v šoku z toho, co se stalo, to bylo hrozné viď, kdo to mohl u.." "Já to nechci řešit" odsekla opatrně Katy. "Ty budeš drzá" začal holohlavý muž , ale žena ho zarazila ." Nech jí je v šoku, ona se uklidním, vid Katynko." Denis přikývla. "Ale počkej co to máš s vlasama, neměla jsi je ještě před odjezdem na mikádo?" zetpala se černovalsá žena a začla pohazovat Denis s vlasy. Denis se zarazila, v této rodině to vlastně nebyla ona. Uvědomila si, že jí mají za Katy. Tedy za tu druhou- Katy Petersonovu. Musela si tedy nechat říkat Katy, protože to Katy chtěla no a pak by jí to asi vadilo. Ale taky si musela navyknout na novou rodinu do té doby, než se vrátí zpět.
"Hm no já jsem si jen echala prodloužit, ono to tam šlo zadarmo a tak jsem to vyzkoušela." "Ale ty jsi přece nidky nechtěla dlouáhé vlasy." " No tak jsem změnila názor." zazubila se Denis "Ty ses změnila zlatíčko, štípla jí do tváře žena. "No já ti jdu uvařit tvé oblíbené jídlo, boloňské špagety. Jsi ráda." "joooooo" vykřila Denis, protože to bylo opravdu její oblíbené jídlo, ale u ní doma ho vůbec nedělali. Jedla je vždy u prababičky a ta už umřela.
Katy postupně opustili všichni její "příbuzní" a tak šla hledat svůj pokoj. Našla ho rychle. Byly to dveře s velkým nápisem "Katy". Vstoupila tedy dovnitř.
Pokoj to byl ohromný, přesně takový, jaký si vždy přála. Měkoučká postel s nebesy plná plyšáků. Velká skříň plná oblečení a hlavně vlastní počítač. To ona doma neměla. Měla maličký pokojík s tvrdou postelí a maičkou skříní, kde měla samé děnsé obečení, které nerada nosila. S radostí skočila na postel a začla se převalovat sem a tam. "Tady se mi bude líbit." řekla si "Snad abych tu zůstla" zasmála se, ale pak si uvědomila, že nechce Katy brát její život a tak to nechala jak to mělo být.
Za chvíi jí milý hlas její nové matky přivolal k jídlu. Katy se přiřítila do kuchyně. Poznala kde je, podle vůně. Pak si zasedla za stůl a když si sedli i ostaní a začli jíst, pustila se do jídla. Když pak dojedla, chtěla odejít od stolu, ale promluvila na ní černovlasá žena a tak zůstal sedět.
"No a Katy, chtěla jsem se tě zeptat, jak že se vlastně jmenuje ta škola, kam chceš jít. Chtěli jsme tě tam s tatínkem přihlásit, ale nevěděli jsme, co je to za školu."
A to Denis uplně dostalo. Totálně nevěděla co říct. O žádné škola kam chtěla jít totiž, nic nevěděla.
POKRAČOVÁNÍ PŘÍŠTĚ
Zvykne si na tu rodinu?
Vykroutí se nějak z té odpovědi?
Vrátí se domu?
Líbilo?
Těšíš se na další díl?
